Zpytujme své svědomí – kdo z nás dbá o to, aby naši rodiče prožili co nejkrásnější stáří? Koho z nás vůbec něco takového napadlo?
„Milá maminko, milý tatínku, děkuji vám za dětství prosluněné láskou, tolerancí a porozuměním. Děkuji vám za to, jací jste byli a jací jste. Děkuji vám za to, že jsem.
Ano, jsem zde a píšu o vás a vám, a to díky tomu, že jste se měli (naštěstí i stále máte) rádi.
Díky tomu, jak a v jakém prostředí jste mě vychovali, díky tomu, že jste mi umožnili vzdělání, díky tomu, že …
Děkuji za báječné letní dovolené v Nové Živohošti, báječné zimní dovolené v Novém Městě u Jáchymova. Pamatuji si, jak jsem se s každou dovolenou loučil. Díval jsem se po krajině a bylo mi smutno, že ji opouštím. Ale současně jsem se těšil na dovolenou další. Po zimní dovolené na letní, a naopak.
Děkuji za letní tábory a ozdravovny, které byly vždy a bez výjimky nádherné.
Děkuji za výlety po hradech a zámcích, vycházky spolu s mou malou sestřičkou. Za krásné výlety s babičkou a dědečkem a víkendy strávené ve Vráži. Škoda jen, že nemohu poděkovat také babičce a dědečkovi.
Děkuji za skvělé zážitky a zkušenosti z Junáka, Sokola a oddílů házené a stolního tenisu.
Děkuji, že jste mě naučili plavat, jezdit na kole a lyžovat.
Milá maminko, milý tatínku, omlouvám se vám za to, že vám nedokážu vše vynahradit tak, jak si zasloužíte a tak, jak bych se velmi přál. Mám vás opravdu moc rád, ale bohužel se tak vždy nechovám – je mi to opravdu moc líto, omlouvám se vám. Ještě, že máme Janu, děkuji jí za to, že je na vás hodnější, než já, za její trpělivost a toleranci, které já tak obtížně hledám.
Milá maminko, milý tatínku,
- slibuji, že pojedeme na další výlet
- slibuji, že společně půjdeme na další večeři
- slibuji, že na vás budu hodnější
- slibuji, že budu mít více trpělivosti a budu vám méně odmlouvat.“
Váš syn Honza
