bauMax v Michli už nikdy více - OBI v Modřanech vždy a kdykoli

„Hluchoněmí“ a otrávení prodavači a prodavačky bauMaxu v Michli a usměvaví prodavači a prodavačky OBI v Modřanech.

Sháníme policové stojany do sklepa, na internetu jsme si vybrali ty, které mají v OBI v Modřanech. Vzhledem k tomu, že máme cestu kolem bauMaxu v Michli, zastavujeme na parkovišti před obchodem a jdeme dovnitř. Potřebujeme i nějaké koupelnové doplňky, třeba budeme mít štěstí a nebudeme muset již do Modřan jet.

Pojízdné chodníku nejsou v provozu, ale nohy nám slouží, tak stoupáme do patra. Nevadí nám to, však všechno (tedy téměř všechno) se nikdy porouchá.

V patře je jen pár lidí. U pokladny, kterou musíme projít do oddělení s koupelnovými doplňky, stojí tři prodavačky v družném hovoru. „Dobrý den.“ Nic. „Dobrý den.“ A hele, jedna paní prodavačka ze sebe dostala odpověď. No, snad to bude při odchodu lepší. Procházíme oddělením a hledáme, co by se nám mohlo hodit. Mají zde docela pěkné koupelnové předložky, ale nic dalšího, co by se nám hodilo, tak odcházíme s prázdnou. Procházíme opět kolem pokladny a loučíme se. Slova „na shledanou“ slyšíme opět až po mých dvou pokusech. Jestli jsem byl při vstupu do oddělení chováním zaměstnankyň bauMaxu rozladěný, jsem tedy teď již dost naštvaný. Scházíme tedy po nejezdícím chodníku dolů. Cestou ven ještě míjíme dvě zaměstnankyně, naše pozdravy (tentokrát zdravíme jen jednou) neopětují.

Odjíždíme do OBI v Modřanech. Zaparkujeme a vcházíme do obchodu… Balzám na duši. Zaměstnanci jsou usměvaví, zdraví nás a my odpovídáme. Ještě jsme zde nikdy nebyli, tak trochu tápeme. Sem jsme přijeli především pro již konkrétně vybrané policové stojany do sklepa, ale nejdříve se jdeme podívat do oddělení s koupelnovými doplňky. Ujímá se nás ochotná a usměvavá paní prodavačka a ukazuje nám vše, co potřebujeme. Bohužel se nám nic nehodí, tak odcházím hledat policové stojany do sklepa. Ujímá se nás další paní prodavačka a doprovází nás k místu se stojany. Za chvíli se nám věnuje další ochotný zaměstnanec a vysvětluje nám vše potřebné, co potřebujeme vědět o policových stojanech. Děkujeme a žádáme o stojany, které jsme si vybrali na internetu. Nejsou zde, tak pan prodavač s omluvou odchází, aby je našel a mohl nás k nim dovést. Po krátké chvíli přichází a omlouvá se nám, že je okamžitě nenašel. Byly v akci, tak byly u jiného zboží. Téměř okamžitě přijíždí s vysokozdvižným vozíkem a stojany nám předává. Ještě nás upozorňuje, že jsou velmi těžké a zřejmě je neuneseme, tak abychom si raději přivezli vozík. Nakonec mi pomáhá dát mi každý pod jednu ruku a odcházíme k pokladnám. Ještě prohodíme pár slov s paní pokladní a spokojeně odjíždíme.

Vzhledem k tomu, že předložku do vany jsme si nevybrali, rozhodl jsem se po několika dnech, že pojedu koupit do bauMaxu v Michli tu, která se nám tam docela líbila. Přáli bychom si sice o trochu tmavší, ale na druhou stranu – byla pěkná a její akční cena byla velmi lákavá. Jedu tedy opět do bauMaxu v Michli, tentokrát sám. Pojízdné chodníky jsou stále mrtvé a mrtvo je i v prodejně – v pracovní den odpoledne. Vyšel jsem tedy opět do patra a bác. Teplota vzduchu a procenta vlhkosti byly velmi vysoké. Jdu přímo do oddělení koupelnových doplňků. Všude je prázdno, tak již z dálky vidím, že v pokladnách oddělení nikdo není. Nevadí mi to. Určitě je někdo uvnitř a třeba jen kontroluje nebo doplňuje zboží. Procházím kolem pokladen, chvíli bloumám, co kdyby se mi něco náhodou zalíbilo. Teprve po chvíli zamířím ke koupelnovým předložkám, (jsou stále v akci, ale již o několik desítek procent dražší – zvláštní) ale přesto si jednu vyberu a mířím k pokladnám. V pokladnách je stále prázdno. Přede mnou čeká jeden zákazník, jinak ani živáčka ani mrtváčka. Jakpak asi dlouho budeme čekat? Ááá, pomalu se blíží paní v triku s logem bauMaxu, že by paní pokladní? Ne, nemyslím si, ta by přeci přicházela alespoň o něco rychleji. Je to pokladní, přichází bez pozdravu, bez omluvy - přesto jí dělám místo, aby mě nemusela obcházet – bez poděkování. Kam já jsem to vlezl. Pomalu zadává do pokladního systému zboží pána přede mnou. Tak teď jsem na řadě já, tak nevím, byla na citrónech nebo snědla jedovaté houby? No vážně, před sebou vidím otrávený obličej, který jakoby říkal, že zákazník je jen nějaký odpad a to nejhorší, co ji kdy mohlo potkat.  Platím za koupelnovou předložku a: „Nemáte na ni nějakou tašku, prosím?“ Paní pokladní mi podává malý mikroténový sáček. „No to snad ne.“ Odmítám sáček a se slovy „na shledanou“ odcházím. Zřejmě jako odpověď se ozve jen tichý neurčitý zvuk. Mám pěknou koupelnovou předložku a náladu pod psa. Cítím se tak, jak nelze zveřejnit, protože by tento blog nebyl připuštěn ke čtení.