Už je zase poprask kolem Egypta. Páni diplomaté vydali varování (zjevně inspirováni administrativou USA) a straší turisty. Straší je velmi demokraticky – bez rozdílu, všechny. Nehledí na to, zda se jedná o individuální cestující, nehledě na to, kam směřují a co tam chtějí dělat.
Když se v listopadu 1989 plnily ulice v Praze a dalších městech, národem mohli jsme si být jisti tím, že o našich událostech píše celý demokratický svět pozitivně, s vírou v naši lepší budoucnost, že nám drží palce a přejí nám, abychom se pohnuli dějinami někam jinam.
V Egyptě se v tuto chvíli děje něco velmi podobného. Tisíce lidí naplňují ulice a chtějí změnu, chtějí se pohnout dějinami někam jinam. Ovšem, na rozdíl od nás, si nemohou být vůbec jisti, že o nich píše a bude psát demokratický svět pozitivně, že bude mít víru v jejich lepší budoucnost, že jim bude držet palce. Zdá se, že je tomu právě naopak. Většina článků má velmi negativní nádech a politici i komentátoři o celé situaci mluví, jako by na obou stranách sporu stáli ti špatní.
Dokonce i redaktor Pavel Novotný, kterého nelze podezřívat z neznalosti věci, a který má jinak upřímnou snahu o analýzu věcí, které se v Egyptě dějí, se dopustí takového přitroublého a bulvárního titulku: „V rozbouřené Káhiře bují násilí na ženách, Egypťané pro ně vytvořili ochranku!“ Proč? Aby se dostal na titulní stanu Idnes.cz ? V tom smetí negativismu úplně zaniká smysl celého dění, touha po změně a celkem jasná zpráva: nechceme radikalismus, chceme žít normální život!
Současná situace je přece důkazem toho, že i za vlády současného prezidenta se Egypt posunul demokratickým směrem. Lidé se nebojí jít do ulic a nahlas říkat svůj názor. V ulicích stojí vedle sebe koptští křesťané a umírnění muslimové, mladí lidé vedle starších. Říkají nahlas, co se jim nelíbí na současné vládní garnituře, jakých chyb se dopustila, jaké sliby nesplnila. Nedostatek pohonných hmot, napětí na hranici se Súdánem kvůli průtoku Nilu, nejasný postoj k dění v Sýrii a další věci, které široká veřejnost u nás nevnímá a vnímat nemusí. To vše ale pumpuje adrenalin do žil Egypťanů a novináři a diplomaté by to vědět měli.
Teď je právě čas dát jasně najevo, že držíme palce těm v ulicích Káhiry, Alexandrie a dalších měst, že je nepokládáme za kriminálníky, teroristy a potenciální nebezpečí pro nás a naši demokracii. Teď je čas odlišit tyhle lidi od tzv. „arabského teroristického nebezpečí“ a nemotat tyhle lidi dohromady s fanatiky.
Ministerstvo zahraničních věcí by mělo dodržovat sliby, které dalo a vézt dialog o svých doporučeních, jinak ztrácí náš respekt a přestaneme diplomaty z Černínského paláce pokládat za slušné a seriózní partnery.
Novinářům radit nemohu, dělají svou práci a každý ji dělá tak, jak umí a jak je veden. Mohu jen doufat, že některý z nich najde konečně odvahu a zastane se těch odvážných stovek lidí, kteří se nebojí jít do ulic, když jim jde o věc.
