Kdyby někdo ublížil mým dětem tak, jak ublížil Petře z Jihlavy, zabil bych ho. To nebyla náhoda, nešťastná rána osudu. Byl to naprosto brutální, nelidský skutek, pro který neexistuje jediné slovo omluvy. Za poslední dva roky jsem dvakrát umřel a dvakrát se znovu narodil. Přesněji, dvakrát jsem byl v kómatu a dvakrát jsem se znovu probral k životu. Teď bojuji s nádorem v ledvině a vím, že vyhraji, vím to. Proč zrovna já mám takovou kliku? Proč zrovna ke mně je osud, Bůh (?), tak milostivý?
Když jsem se probral z prvního kómatu, neměl jsem na žádnou filozofii ani pomyšlení. Byl jsem jen šťastný, že jsem přežil a sbíral jsem sílu na překonávání bolesti, jakou jsem před tím nikdy nezažil. Když mi otrnulo, zeptal jsem se samozřejmě sám sebe: Proč jsem dostal druhou šanci? Snad proto, abych si uspořádal osobní věci, které jsem zanedbával. Mám děti v nemanželském svazku, nemám sepsanou žádnou závěť, jsem jediným jednatelem ve své firmě atd. atd., bylo toho dost.
Když jsem za pár měsíců upadl do kómatu znovu, a znovu se probral, začal jsem o celé věci dumat i z jiného úhlu. Mám snad nějaké hlubší poslání? Proč dostávám už třetí šanci? Ať chcete nebo nechcete, začnete se na svět kolem sebe dívat jinak. A já se chtěl, a chci se, dívat jinak. Začnete dělat méně kompromisů, začnete si mnohem víc vážit svého času a mnohem víc si užívat lidí, které máte rádi.
Když už všechno vypadalo dobře, přišla zpráva o té bestii rakovině, která se v tichosti zrodila v mém těle, a já musel nanovo začít boj o život. Naštěstí jsem našel lékaře, který ví jak na to, jak mi pomoct najít sílu vyhrát. Věřím, že to nebyla a není náhoda, a tak dostávám další šanci. Tolik šancí pro jednoho človíčka. Nezbývá než s pokorou děkovat Bohu a znovu a znovu se ptát: Proč? Není možné ubránit se otázce: Čím jsem si to zasloužil, nebo čím si to zasloužit mám? Jaký je můj úkol?
Žijeme ve světě plném násilí. Násilí organizovaného, násilí individuálního, násilí na lidech, zvířatech, přírodě. Zprávy o různém násilí se staly součástí našeho každodenního života, nemůžeme se jim vyhnout, i kdybychom chtěli. Nemohu mluvit za jiné, ale já osobně jsem už trochu apatický a bolest, která je s těmi zprávami spojená už nevnímám v té pravé naléhavosti. Nevím proč, ale to co se stalo Petře mne ale zasáhlo. Teď už vím, že jeden z důvodů, proč jsem dostal tolik šancí znovu žít, je moje povinnost ochránit své čtyři děti. Ale nejen je ochránit, ale dokázat je i pomstít, kdyby jim někdo ublížil tak brutálně. Musím být schopný a připravený vrátit se ke kořenům a ochránit svou smečku.
Ano, zabiju. Umím to. Byl jsem proto kdysi vycvičen. Bylo to dávno a dává mi zabrat obnovit sílu a zapomenutou dovednost a zároveň vyhrát boj s rakovinou, ale vím, že to dokážu. Když někdo ublíží mým dětem, zabiju ho!
