Zemanův volební systém.

Tak nám prezident Zeman zase oprášil starý volební systém z dob opoziční smlouvy. Rozdělení státu na 35 volebních obvodů místo současných čtrnácti má zajistit, aby voliči své kandidáty lépe znali. Přitom každému je jasné, že tohle rozhodně není ten důvod, proč Miloš oprášil nápad z dob opoziční smlouvy. Tehdy bylo cílem maximálně oslabit vliv malých stran na politiku a posílit roli dvou největších, tehdy opozičně -koaličních stran. Z jakého důvodů přišel Miloš zrovna na číslo 35? To by znamenalo, že jeden takový obvod bude mít hodně přes 200 tisíc voličů. Kandidátů ovšem nebude 50 z každé strany jako doposud, ale mnohem méně. Třeba takových 20. Tím se automaticky snižuje pravděpodobnost, že by volič mohl některého z kandidátů znát. Navíc proč zrovna 35 obvodů? Proč malovat na naše republiky nějaké nové volební obvody? Proč by těch volebních obvodů nemohlo být třeba 81? Nemusely by se malovat nové obvody, stačí použít již existující obvody pro senátní volby. A šance jak přiblížit kandidáta voličům by byla zase o něco větší. Či ne? To je asi 100 tisíc voličů na obvod. Jenže řekněme si to otevřeně. Schopnost voliče znát svého kandidáta neleží v počtu obvodů či ve volebním systému. Závisí na aktivitě každého voliče při sběru informací o kandidátech.

Položit kontrolní otázku, kolik z vás loni při senátních volbách znalo alespoň jednoho kandidáta do senátu ve vašem obvodu? Víte vůbec jak se jmenuje váš senátor? Je tu nemálo lidí, kteří netuší, jak se jmenuje současný český prezident. Tady je každý volební systém a hraní si s počtem volebních okrsků zbytečně. Snaha objevit ten jediný dokonalý, volební systém tu existuje od doby zavedení všeobecného, hlasovacího práva. Tedy od doby zavedení demokratického, volebního systému. Protože volební systémy kdy hlasovací právo mělo 10-49% obyvatel, lze těžko nazvat demokratickými. Jenže žádný ideální volební model neexistuje. To jestli voliči kandidáty do sněmovny ve svém volebním kraji znají či ne, není věc volebního systému. Ale právě jen těch voličů. A přiznejme si, že český volič není právě z nejaktivnějších.

Aktivita souvisí s informovaností a ta s racionalitou rozhodování. A v tomto smyslu má převážná většina voličů, opravdu co dohánět. O tom konec konců svědčí nejlépe účast voličů v politických stranách a hnutích. Zejména ve srovnání třeba se sousedním Rakouskem, které se nám podobá jak rozlohou, tak počtem obyvatel. ČSSD se svými asi 24 tisíci členů by před Rakouskou sociální demokracií, která má více než 300 tisíc členů, asi sedla na zadek. O Rakouské lidové straně a jejich 700 stech tisících členech si může strana českých lidovců se svými sotva 50 tisíci členy nechat jen zdát. Není divu, že rakouský volič své kandidáty zná i když pochází z volebního kraje na druhém konci země. Navíc ve standardních demokratických státech bývá zvykem, že se na kandidátkách do nejvyššího, celostátního zákonodárného orgánů objevují lidé, kteří už v politice něco dokázali. Tedy uspěli na politickém poli, kde uspět je nejtěžší úkol. Tedy ve své obci, městě, čtvrti. Mezi těmi, které každý den potkává, Svými sousedy, spoluobčany.

Bohužel najdou se strany, ve kterých průměrní členové, kterých je v okrese třeba o pouhých pár desítek více než těch ostatních, ignorují otevřeně ty, kteří dokáží oslovit a přesvědčit voliče ve svém městě či obci. S tím nelze dělat nic. Pokud se nenajde dostatek aktivních občanů, kteří budou vstupovat do politických stran, budou voliči stále více závislí na výběru těch, kteří mají moc vybírat. A také na jejich vkusu. Na druhou stranu pokud by informovaný a aktivní volič skutečně volil pouze kandidáty, kteří uspějí v komunálních volbách, těžko by se do sněmovny dostaly strany jako Věci Veřejné či TOP 09, kteří mají pár set členů a v komunální politice nedokázali vůbec nic. Naopak lidé úspěšní v komunálních volbách, sdružení v hnutí Starostové a nezávislí, by neměli hazardovat se svou pověstí, otevřenou spoluprací s asociální stranou TOP 09.

Ale abych se vrátil k volebním systémům. Existuje většinový systém a systém poměrného zastoupení a různé kombinace obou. Bez ohledu na počet obvodů nelze nijak zaručit, že volič bude znát některého z kandidátů na kandidátce do nejvyššího zákonodárného orgánu. Přiznejme si, že většina voličů v malém městě(tak od pěti tisíc obyvatel výše)nezná příliš mnoho kandidátů ani při volbách na místní radnici. Řešením by mohlo být obrovské množství volebních obvodů. Jeden obvod by měl asi 200 voličů. To by ve státě, který má asi 8 milionů voličů dělalo nějakých 40 tisíc volebních obvodů. Jenže existence sněmovny o 40 tisících poslancích je vyloučena. Proto by stejně musel vyniknout nejméně jeden regionální  mezistupeň. Z každého obvodu by byl volen jediný kandidát. A 200 takto zvolených kandidátů by dalo dohromady regionální sněm, který by mezi sebou zvolil jediného kandidáta do celostátní sněmovny. Jeden poslanec by tak reprezentoval regionální obvod se zhruba 40 tisíci voliči.

Není to nic nového. Tento volební systém zná každý fanoušek britského seriálu "Jistě pane ministře" vlastně pokračování "Jistě pane premiére". Bohužel je prakticky neuskutečnitelný. Do ústavy by jej musely uzákonit zákonodárné orgány, složené ze zástupců politických stran a hnutí. Tento volební systém má pro strany a hnutí tu nevýhodu, že je až příliš nezávislý na orgánech politických stran. Těch 200 voličů by vybíralo kandidáta z vlastních řad bez vlivu politických stran. A totéž by proběhlo na regionální úrovni. 200 členů regionálního směnu by vybíralo z vlastních řad. A každý z nich by se zodpovídal pouze svým dvěma stům voličům, bez ohledu na stranickou příslušnost.

Závěrem bych dodal, že žádný volební model není samospasitelný. Každý je závislý na přání a aktivitě většiny voličů ve státě. A žádný volič se své části odpovědnosti za současný stav politické kultury a důsledky vládní politiky u nás, nezbaví. Prostě to nejde. Máme jen takovou sněmovnu a takový senát jaký jsme si zvolili. Ti zkorumpovaní politici nespadli z nebe. Jsou to naší spoluobčané. Bez ohledu na to, kdo je na kandidátky navrhnul, odpovědnost za jejich chování ve volených funkcích nesou ti kdo je zvolili. Často slyším v diskusích, že do politiky by měli vstupovat slušní a poctiví lidé. Bohužel nikde jsem neslyšel proč by to měli dělat? Co může vlastně politika nabídnout slušnému a poctivému člověku? Zvláště pak u nás? Možnost rozhodovat a ovlivňovat aktivně ten malý kousek světa kolem sebe? Na to není třeba nic zvláštního. Aktivní občan by musel vložit do této činnosti velkou část svého volného času a to s nejistým výsledkem. Kolik lidí je toho dnes u nás schopno? Odpověď nechám na každém z vás!