Všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni

Před více než 200 lety lidé rozpoznali a definovali tuto samozřejmou pravdu. A zapsali ji do světových dějin. Tento nesporný fakt je zaznamenán nejen v americké deklaraci nezávislosti. Ale později byla tato univerzální pravda zapsána do deklarace občanských práv. A stála v pozadí největší události ve světových dějinách. Velké francouzské revoluci. Lidstvu to pravda trvalo poněkud dlouho, ale nakonec pochopil univerzální pravdu o sobě samém.

Všichni lidé jsou si rovni a rodí se vybaveni jistými nezcizitelnými právy. Mezi ně patří právo na život, svobodu a sledování osobního štěstí. Řekl bych, že slovní spojení nezcizitelnými právy je velmi důležité. Zvláště v argumentaci s šílenými zastánci trvalé nerovnosti vycházející ze zákonů džungle a prosazují právo silnějšího. Tyto hloupé nápady, jsou samozřejmě v civilizované lidské společnosti neakceptovatelné.

Lidská práva a svobody patří každému člověku od okamžiku narození a jsou nezcizitelné. Někteří cyničtí psychopaté se dovolávají dokonce jakýchsi přírodních zákonů nerovnosti. Jenže příroda není hloupá jako oni deprivanti. Platí tu zákon harmonie. Kdyby platil pouze zákon silnějšího byli by všichni tvorové na nižším stupni potravinového řetězce odsouzení k záhubě. V soutěži zkrátka nemohou kvůli své nedostatečné síle vyhrát. Jenže prohra jedněch je i prohrou všech ostatních.

Je to stejný princip na kterém je založený primitivní, divoký kapitalismus. Prostá soutěž. Jenže v soutěži je vítěz a poražený. A postupem času je těch vítězů stále méně a poražených stále více. Pokud by samotná podstata kapitalismu nebyla regulována, zničil by tento hospodářský systém sám sebe. V kapitalistické soutěži by nakonec zbyli poslední dva největší vítězové v každém oboru činnosti. A poslední vítěz tohoto finále by získal všechno na úkor všech ostatních poražených.

Jenže monopol je nepřirozený. V podstatě nic nevytváří, jen brání ostatním v další soutěži. Nepotřebuje žádný pohyb, žádné inovace. Stává se mrtvou hmotou, hnijící mrtvolou. A samotnou smrtí celého systému. Proto musí být regulován. Aby sloužil všem lidem. Cílem je harmonické prostředí ve kterém nebudou vyčerpány zdroje, ale bude jim poskytnut čas na jejich obnovu. V principu sociálního státu se takový stav nazývá trvale udržitelným rozvojem. Když jeden druh na omezeném území zlikviduje jiný druh nezbytný pro svou obživu, odsoudí tím k smrti a vyhynutí paradoxně sám sebe.

Jen pochopení univerzální pravdy, že všichni lidé jsou si rovni a všichni jsou nadáni svými právy a svobodami může zachránit existenci celého lidstva. Samozřejmě platí a vždy platit bude, že lidé se od sebe v mnoha detailech liší. Jenže jejich odlišnost neznamená popření principu rovnosti. Naopak je jeho potvrzením. Jak už jsem několikrát zdůrazňoval toho co máme jako lidé společného, je totiž vždycky mnohem více než toho čím se od sebe lišíme. Každý jedinec má pro společnost svůj jedinečný význam. Pokud se někdo někdy pokusil ze života společnosti vyřadit některé skupiny lidí, narušil harmonii společnosti a takový společnský systém neměl dlouhého trvání. Skončil ve slepé uličce.

Je tedy přirozené a pro harmonický vývoj společnosti naprosto nezbytné podřídit se univerzálnímu principu, pravdě a faktu, že všichni lidé jsou si sobě rovni. A že deklarace lidských práv a svobod je cestou k vyvážené, harmonické a dokonalé společnosti. Rozdíly mezi lidmi jsou naprosto nepodstatné a na rozvoj společnosti nemají ve skutečnosti žádný podstatný vliv. Samotné rozdíly totiž nemohou způsobit výhodu pro život jedince. Ten je totiž omezen existencí společnosti a jiných individualit, které ji vytvářejí.

Sobectví, bezohlednost a nezkrotná chamtivost či nedostatek soucitu jsou vlastnosti společnosti nepřátelské a tedy asociální. Většinou jsou znakem počínající duševní choroby či postižení. Lidé těchto vlastností, tedy psychopaté a další deprivanti dokáží poškodit celou společnost, pokud se dostanou k nekontrolovatelné, absolutní moci. A pokud chce lidstvo jako druh přežít mělo by si na tyto šílence dávat dobrý pozor. Jejich postoj k lidské rovnosti, lidským právům a svobodám je dobrým ukazatelem jak tyto narušené jedince poznat.

Deprivanti mají tendenci dostávat se k politické moci a ukájet si svoje zvrácené pudy. Proto také dějiny lidstva vypadají tak zle. A proto tak dlouho trvalo slušné a morální většině než se chopila svých nezcizitelných práv. Ale ani dnes nemůžeme být klidní. Deprivanti se snaží nás o tyto práva připravit. Každý den. Nenechme se jimi ovládat. Závisí na tom naše existence jako druhu.