V ulicích některých českých měst nám od konce krajských voleb řádí podivné skupiny osob, kterým se výsledek demokratických a svobodných voleb zdá tak nějak málo "demokratický". Zejména se jim nelíbí účast jedné nedemokratické strany v radě jejich kraje. Sice to příliš nedává smysl, protože v této zemi má právo účastnit se svobodných a demokratických voleb podle zákona pouze demokratická, politická strana, která má na vykonávání své činnosti licenci od českého ministerstva vnitra. To jediné a případně nezávislý soud v právním státě rozhoduje o tom zda je strana demokratická či nikoliv. Komu se rozhodnutí ministerstva vnitra nelíbí má právo, jej napadnout u soudu. Nicméně gangy některých osob si tady přivlastnily právo rozhodovat o tom, která politická strana je či není demokratická a která strana má či nemá sedět v radě kraje a to jaksi bez ohledu na to kolik tato strana získala hlasů svobodných voličů v demokratických volbách.
Nezbývá než souhlasit s panem Kopeckým, který tvrdí, že bolševismus je stav mysli. Nikoliv tedy stranická příslušnost, ale charakterová vlastnost jedince z něj dělá bolševika či obecně vyznavače totalitní diktatury. Nechtěl bych se dostat na primitivní úroveň Občanského institutu pana Jocha, pro kterého je to co se mu nelíbí automaticky levicové. A tak zachází do absurdních situací, kdy zjevně pravicoví představitelé německého velkokapitálu a Henry Ford sponzorují "levicovou" Hitlerovu NSDAP. Frankův fašistický režim ve Španělsku podporovaný konzervativními politiky byl podle Jocha vlastně levicový a občanská válka byla patrně střetnutím levičáků s dalšími levičáky. Skoro to vypadá, že pravičáci jsou vymírajícím druhem. Pozoruhodná je z tohoto hlediska i Nixonova a vůbec americká, pravicová, republikánská podpora Pinochetovu fašistickému režimu v Chile, která poněkud nezapadá do logiky antilevicového, Jochova, občanského institutu.
Podíváme-li se z jiného a netradičního úhlu pohledu na zdánlivě opačný politický extrém, tedy bolševismus. Už fakt, že se jistý Uljanov-Lenin dopravil ze Švýcarska do Ruska za peníze švýcarských bankéřů a německé tajné služby nevypadá zrovna příliš levicově. I skutečnost, že se bolševici bůh ví proč organizovali zrovna pod značkou komunistické strany Ruska, nic neříká o levicovosti bolševické totality. Pokud jako základ komunistické ideologie vezmeme Marxovu filozofickou teorii z komunistického manifestu, tak bolševická praxe se mu ani nepřiblížila. Nikdy nedošlo k žádné diktatuře proletariátu. Bolševický stát řídila do všech maličkostí velmi úzká skupina členů stranické nomenklatury. V Maďarsku se tomuto podivnému systému. kdy členové vládnoucí strany nahradili původní majitele továren, říkalo státní kapitalismus.
Řekněme si upřimně, že zaměstnanci si v bolševické totalitě příliš nepolepšili. Spíše naopak. Zrušení individuálních svobod z listiny základních práv a svobod, se samozřejmě týkalo i základních sociálních a politických svobod. Jako právo na zakládání politických stran, svobodných a nezávislých odborů či právo na stávku. Tyto práva totiž soudruh Lenin zrušil hned po získání absolutní moci. Také šílený hospodářský systém založený na centrálním plánování lze těžko nazvat levicovým. Zvláště, když jde v podstatě o státní, válečné, plánované hospodářství Rakouska a Německa z období 1.světové války. Ono nepochopitelné hospodářství založené na vysoké zbrojní a těžké, strojírenské výrobě na úkor služeb a spotřebního průmyslu dává smysl právě jen v době války. Ale Lenin nic jiného neznal a Marx nebyl zrovna schopným ekonomem, který by měl nějakou ekonomickou vizi pro svůj filozofický systém. Není tak divu, že bolševický totalitní systém se mimo jiné zhroutil pod tlakem nezávislých a svobodných odborů Solidarita, které skutečně bojovaly za levicové hodnoty a tedy zásadní zlepšení pracovních podmínek pro většinu zaměstnanců.
Kdo měl možnost zažít v minulém režimu některého z vysoce postavených bolševických papalášů, tak říkajíc na vlastní kůži, ví, že egoismus, bezohlednost a arogance těchto nositelů moci se zhruba ve stejné míře nachází u členů strany s modrým ptákem ve znaku. Vlastně je to logické, protože předsedové této české "pravicové" strany pochází výhradně z rodin bolševických papalášů a profesionálních aparátčiků kdysi vládnoucí státostrany. Oba rodiče Klause byli bolševičtí papaláši a jablko v tomto případě vážně nepadlo daleko od stromu. Aspoň co se bolševického egoismu, bezohlednosti, arogance a kariérismu týče. Totéž se týká rodinného zázemí Topolánka a Nečase. Psychicky determinovaní konec konců dělají kariéru v každém režimu. Bez ohledu na to zda k tomu potřebují stranickou knížku s rudou hvězdou nebo s modrým ptákem.
Problém jsou členové těchto pouličních gangů, kteří si vyhrazují totalitní praktiky, kdy pár set fanatiků si dovolí nejen rozhodovat místo soudu, která z politických stran je "demokratická", ale dokonce nařizovat svobodně zvoleným zastupitelům s kým smí a s kým nesmí uzavírat koalici. Dnes se jim nelíbí KSČM. I když jsou mezi nimi i členové stran, které s KSČM samy uzavíraly koalice, když se jim to hodilo. Ovšem to je dáno spíše jejich přirozeným katolickým pokrytectvím. Problém leží v tom, že pokud se skuteční demokraté opravdu rozhodnout nátllaku a násilí těchto samozvaných "ochránců" demokracie, podlehnout, co bude následovat. Dnes se těmto pokračovatelům SA gangů, Bolševických uličních komisařů a Iranské tajné náboženské policie nelíbí KSČM. Kdo bude nedemokratický příště? Třeba vítězná ČSSD? Nebo jakákoliv levicová strana? A co voliči těchto stran? Bude jim znemožněno svobodně volit, protože volí příliš nedemokraticky? Tohle většinou končí zrušením voleb, demokracie a právního řádu. K čemu to všechno, když tu máme pár set pouličních gangsterů, kteří nejlépe ví jak řídit stát, vládnout a soudit? Zkrátka čeští, pravicoví bolševici!
