Koalice lhářů je porážkou slušných občanů.

Tak nám skončily volby. Občané  se svobodně rozhodli o dalším směřování této země.  Volby proběhly standartně a demokraticky. Volby vyhrála jednoznačně ČSSD. O tom není pochyb. Je to nejsilnější strana ve sněmovně. Získala nejvíce hlasů voličů a také nejvíce poslaneckých mandátů ve sněmovně. Na druhou stranu oproti volbám v roce 2006 ztratila více než půl miliónů voličů. Ve sněmovně se nenajde dostatečně silná strana se kterou by sociální demokracie vytvořila koalici, která by měla většinu alespoň 101 poslanců. S největší pravděpodobností tedy nesestaví vládu. Předseda ČSSD z toho vyvodil osobní odpovědnost a odstoupil z čela strany. Paradoxně odstupuje jako vítěz a ne jako poražený, na rozdíl od minulých voleb v roce 2006. Vrátil tedy největšímu rivalovi  z ODS volební porážku. Jde, ale o Pyrhovo vítězství, které se vlastně rovná porážce. A předseda se ukázal jako formát, který umí přijmout odpovědnost za porážku.

Paradoxy české politiky jsou nekonečné, takže v premiérském křesle nakonec skončí předseda strany, která utrpěla nejvyšší porážku v dějinách své existence. Přišla skoro o 750 tisíc voličů, o mandátech ve sněmovně ani nemluvě a porážka v baště ODS Praze je něco naprosto nevídaného. Přesto se předseda Nečas tváří jako samolibý vítěz. Tedy jako vždy. Nic nového pod sluncem. No jestli se výsledek strany pod vedením předsedy Paroubka jeví jako Pyrhovo vítězství, tak jak nazvat výsledky ODS? Waterloo? Bývalý ministr nucené práce a asociálních věcí Nečas(či Slota?)zkrátka byl poražen na hlavu a zároveň dostal na prdel. Takový kousek se povede jen obzvláště neschopnému vojevůdci. A to včetně porážky ve svém volebním obvodu, což mne obzvláště těší. Kromě tupé exhibice v oboru samolibosti, arogance a pompéznosti nám Nečas nepředvedl od voleb nic. Kromě pokusu o světový rekord v používání zaklínadla Koalice rozpočtové odpovědnosti. Tedy ne, že by od tohoto intelektuálně zaostalého  jedince, někdo něco očekával. Tento tzv.politický dinosaurus, který sedí v poslanecké sněmovně již 18 let se postupně mentálně propadá až se propadnul do funkce premiéra!

Připomíná mi to dávné doby bolševické diktatury, kdy byl obecní blb zbaven funkce na které ohrožoval lidské životy a zdraví tím, že byl povýšen do funkce, kde nadělá méně škody. Nevím jestli zrovna funkce premiéra je tím správným odkladištěm pro obecního hlupáka. Zase na druhou stranu, místo na hradě je už obsazeno. Navíc pokud mohl být českým premiérem Mirek Topolánek, tak tuto funkci může dělat bez obav i dnešní Pepek Vyskoč v čele ODS či kdokoliv jiný vybraný náhodným výběrem. Horší to už rozhodně nebude. Navíc vizážisté a módní policie v řadách modrých voličů a voliček stejně usoudí, že zatímco Paroubkova bradavice byla naprosto out, tedy fakt hnusná, tak ta Nečasova je naprosto in, cool, trendy, sexy zkrátka boží. A to ví samozřejmě, každý kdo má v současnosti monopol na vkus. Zmínit se o tom, že kamarád Radim nedosahuje intelektuální úrovně ani tenisové rakety Vaška Klause je sice nevhodné, ale vysvětluje to proč nekandidoval ani v Praze a spolehnul se na rodné Valašsko. Rodiště intelektuálních perel české politiky Topolánka a Čunka.

Politici kandidující v našem hlavním městě prostě potřebují k úspěchu dosáhnout alespoň intelektuální úrovně tenisového náčiní pana prezidenta. Proto také pan Bém tak dlouho řídil magistrát. Ještě nedávno byl nutný ještě modrý dres k úspěchu v pražských volbách. Nicméně dnes už to není třeba. Oceňují se i jiné kvality. Například v míře senility se může s naším hradním pánem měřit málokdo. Nicméně bývalý zelený kníže pán to dokáže i levou zadní. Navazuje tak na starou tradici roztomilého ministra kultury Zdeňka Nejedlého neblahé paměti a jeho naprosté neschopnosti udržet myšlenku a bůhví co ještě. Při jeho tiskovkách mu držím palce, aby se jej nějaký začínající novinář nezeptal škodolibě na nějakou záludnou otázku typu jak se jmenujete či ve kterém státě či městě se právě nalézáte. Je to typická ukázka toho, že sňatky mezi příbuznými skutečně nevyhnutelně vedou k postupně degeneraci aristokracie. Místopředseda této nové skutečně pravicové strany naopak varuje před nadměrným požívánin alkoholu v množství větším než malém, jak by se vyjádřila další nová tvář strany dlouholetý poslanec Severa.

Příklad volebního úspěchu pana knížete ovšem vyvrací teorii, že naši prvovoliči prý nemají žádnou úctu k šedinám z geriatrie. Ale možná je to jenom taková přirozená afinita k fakt prachatým důchodcům. Pan Kalousek je skutečný pamětník a měl by začít sepisovat memoáry, dokud si to všechno ještě pamatuje. Jako nová tvář politiky, která vyhověla poptávce voličů po nových tvářích, toho má za sebou opravdu mnoho. Od počátků v jedné, ze stran komunistické národní fronty před více než čtvrt stoletím, přes kariérní postup ve středové KDU až po objevení skutečného pravičáctví ve svém nitru. Od dělání rekordních rozpočtových schodků, přes zasílání účtů za ně neviným občanům, až po účast v koalici rozpočtové zodpovědnosti. Jak vidno tak skutečně lze uvažovat o přejmenování našeho státu na Absurdistán. Případně domalovat naší dvouocasé šelmě ve státním znaků do ruky symbol civilizační vyspělosti, banán.

A co říct k mediálnímu ksichtu Republikánů či Věcí veřejných, pokud nevládnete základy latiny. Člověk, který úspěšně lhal vlastní manželce a 7 let úspěšně utajoval nemanželskou dceru a který si o svých kolezích investigativních novinářích myslel, že mají inteligenci velmi průměrné, české blond herečky a na takovou bulvární bombu nikdy nepřijdou, má skutečné předpoklady vstoupit do české politiky. Dokonce myslím, že by to mohl být český kandidát na Nobelovu cenu míru. Když to prasklo tak dosáhnul toho, že ho jeho Zlata za toho nemanželského fakana nezabila. Jestli je tak dobrý, tak bych mu přiklepnul roli mírového vyjednavače na blízkém východě. Nicméně úspěch této nálepky na produkt zvaný Věci veřejné mne trochu překvapil. Ale potom jsem si vzpomněl, že v Praze už jednou zabrala reklamní akce na výrobek, který nikdy neexistoval. Inu barevný obal nejlépe prodává. Co na tom, že obsah tohoto obalu není k jídlu. Podle hesla dnes vyrobíme chytlavou značku, vyvoláme poptávku a zítra k ní možná najdeme nějaký  obsah či výrobce. Člověk by řekl, že takový nápad se hodí tak na prodej mléčných výrobků a ejhle funguje to i v politice. Další český přínos do světové pokladnice originálních blbostí. Tento postup by bylo vhodné umístit hned vedle Klausovy kupónové privatizace a Topolankovy rovné daně.

Obzvláště mladá generace už má hlavu tak vypatlanou reklamní mediální masáží, že je jim možné bez potíží namluvit, že ta bílá krychle je ve skutečnosti černá koule a navíc kdo tvrdí opak je kacíř nebo socan. Dokonce jsou přesvědčení o tom, že jsou předurčení hlásat pravicové slovo boží a přesvědčit ty nezkušené o půl století starší představitele dědovské generace o tom co je správné, pravé zkrátka right. Snad si skutečně myslí, že člověk se stává svobodným až v okamžiku, kdy se zbaví nepotřebných končetin na levé straně těla. Tito pravicoví mudlové či mádlové si nějak neuvědomují, že pravice se sice používá k pozdravu, ale jen proto aby i ten druhý viděl, že v té pravici dotyčný nedrží zbraň, která se skvěle hodí na podřezávání krků. Churchil prý kdysi řekl, že kdo není ve 20 levičák nemá srdce a kdo jím zůstane ještě ve 40 nemá rozum. Mrzí mne, že u nás máme spoustu mladých, kterým úplně chybí srdce, zato nad míru a pravděpodobně velmi předčasně oplývají rozumem. Ovšem rozumem velmi mdlým a velmi omezeným. Pragmatismus je hezká věc, ale pokud vede k železné logice typu vezmu si peníze toho mrtvého, protože on je stejně nebude potřebovat, tak něco není v pořádku. Pokud budeme rozpočtově odpovědní zní to hezky. Pokud pro zaplacení dluhu škrtneme ve výdajích 250 miliard z důchodového účtu je to nepraktické. Dluh sice odpovědně snížíme, leč kličkovat po chodnících mezi milióny žebrajících důchodců velmi zdržuje při cestě za velkým byznysem. Někdy je to tak smutný pohled, že se to nelíbí ani z okénka luxusního Audi. Doufám, že současná mladá generace nebude dříve či později nazývaná generaci emocionálních mrzáků či morálních mrtvol. Pohádka o tom, že když se budu snažit a tvrdě pracovat dosáhnu všeho na světě je sice moc hezká, ale kdo ji bude příliš věřit ten si odnese těžká zranění a otřesy při nárazu na vysokou a tvrdou zeď reality.