Nedávno mne zaujal názor jistého diskutéra, který tvrdil, že po schválení zákona o tzv.církevních restitucích, patří majetek uvedený v pozemkových knihách jako církevní, církvím a ty si s ním mohou dělat co chtějí. Když odhlédneme od faktu, že onen církevní majetek vedený samotnou církví v pozemkových knihách nikdy církvi de iure nepatřil už od doby Josefa II., je to poměrně odvážná myšlenka. Samozřejmě pokud člověk vlastní majetek může si s ním pochopitelně dělat co chce. Problém je v tom, že jistý majetek církvím nikdy nepatřil a byl jí pouze ponechán v užívání. O vlastnictví lesů, polí a luk nemá smysl vést diskusi. I když způsob nabytí majetku by mohl být pro leckoho zajímavý. Už od náboženské třicetileté války šlo hlavně o konfiskáty po protestanstských exulantech případně popravených členech stavů. Potíže nastávají v případě nemovitého majetku, který slouží k veřejným účelům. Jako jsou budovy kostelů, chrámů nebo kapliček. Tyto objekty nikdy nebyly majetkem církve.
Pozoruhodné je, že současným zákonem je církví "vrácen" i majetek Náboženské matice, která dbala za 1.republiky na veřejnoprávní charakter činnosti církví. Církev majetek pochopitelně měla v užívání. Kdo jiný by se konec konců měl starat o kostel či hřbitov? Leč tyto objekty samozřejmě nesměly být nikdy prodány třetím osobám či použity k jinému účelu bez souhlasu státu. To znamená, že tento majetek nesměl být použit ani jako zástava k půjčce. Neznám jediný případ ať už z doby Rakouska-Uherska či první Československé republiky, kdy by byl kostel či hřbitov použít jako zástava za půjčku či prodán k jiným účelům třetí osobě. Až na farnost v severočeských Trmicích v 21.století. Jedno z populárních neoliberálních klišé říká, že stát je špatný hospodář a majetek je nejlépe a nejodpovědnějí spravován soukromým vlastníkem. 90.léta minulého století plná krachů, tunelování a rozkrádání zprivatizovaného majetku myslím hezky ukázala, že tento neoliberální ideologický předsudek samozřejmě neplatí.
Stát je v mnoha případech mnohem lepším hospodářem. Samozřejmě nelze to posuzovat podle schopnosti bolševiků za minulého, ale i současného režimu hospodařit efektivně s obecním či státním majetkem. Stejné klišé říká, že prý nikdo není lepší hospodář než církev. Jak už jsem řekl v severočeských Trmicích, ale konec konců v celé farnosti by asi vehementně nesouhlasili. V březnu 2009 se ve farnosti Trmice pustili do podnikání. Vypadalo to logicky. Farnost vlastníka lesy. Postaví pilu, bude zpracovávat a prodávat vlastní dřevo. Vydělá a nechá vydělat místním lidem. Jenže bylo třeba získat úvěr. A tak banka vzala jako zástavu za úvěr prakticky veškerý majetek farnosti. Včetně nejméně dvou kostelů, několika kaplí a dokonce i hřbitova v Rudíkovcích, který je součástí pozemku na kterém stojí místní kostel. Bohužel podnikání se církvi nedařilo. Pila byla ztrátová. Dokonce arcibiskupství muselo její provoz dotovat 5 milióny korun za měsíc.
V roce 2010 došlo k nevyhnutelnému. Projekt zkrachoval. Dluhy jen bance se vyšplhaly na téměř 34 miliónu korun. Zatím byly v dražbách prodávány menší objekty a zařízení kostela včetně varhan za 670 tisíc korun. Oltář a budova 300 let starého kostela přijde na konec. Stejně jako kostel v Rudíkovcích s přilehlým hřbitovem. Což o to věřící v Trmicích dali dohromady již 5 miliónu korun na záchranu svého kostela. Jeho účetní hodnota je asi 8 miliónů. Totéž se však netýká malého kostela s přilehlým hřbitovem v Rudíkovcích. Na tyto objekty už žádné místní sdružení peníze nemá. Stejně jako arcibiskupství, kterému farnost dluží částku dalších několik desítek miliónů korun. Jak to dopadne? Nevím. Ale každý občan tohoto státu si musí položit otázku: Může se totéž stát v naší obci či městě? Odpověď zní, ano. Nezapomínejte, že po schválení zákona si církev se svým majetkem může dělat co se jí zlíbí. Objevil jsem dokonce zábavný názor, že majetek církve je záruka proti případné islamizaci státu.
Nevím jakým způsobem k něčemu podobnému autor této myšlenky dospěl, ale z Trmického případu vyplývá spíše opak. Občané této obce se strachují, že z jejich barokního kostela se může lehce stát herna, kasino, striptýzový klub. Klidně jej ale může koupit česká muslimská obec. Jak známo má bohaté sponzory z arabských zemí. Takže koupit si kostel za 8 miliónů a předělat jej na hezkou mešitu i s minaretem místo kostelní věže jistě není žádný problém. V porovnání s předešlými možnostmi využití stavby je to vlastně posun k lepšímu. Stavba alespoň bude dále sloužit jako náboženská stavba. Jen místo zvuku zvonů se bude večer na krajem linout zpěv muezína. Problém nastává se stavbou kostela a přilehlým hřbitovem v Rudíkovcích. Možná bude přestavěn na luxusní vilu. A z pozemku hřbitova si domácí pán udělá třeba golfové odpaliště. Co bude s ostatky předků místních obyvatel nevím. Možná každý dostane za poplatek zapůjčený krumpáč a lopatu.
Díky velkomyslnosti nového pána domu bude mít každý dvě hodiny, aby si svépomocí vykopal zbytky svých předků a odnesl si je domů do garáže v igelitovém pytli. Že se to nemůže stát? Může. Už se to v podstatě stalo. Běžná výmluva, že jde o chybu jednotlivců, kteří porušili systémová pravidla, neobstojí. Konec konců i za havárií v Černobylu a Fukušimě šlo hlavně o lidskou chybu blbých, leč ambiciózních jedinců, kteří porušili vědomě bezpečnostní pravidla. Ani podnikání církve není blbuvzdorné. Problém je v daru státu církvím(ano v zákoně se hovoří o daru, tedy žádné restituce)ve výši 59 miliard na 20 let. Nehledě na to, že po dorovnávání inflace se může částka zvýšit na více než 85 miliard korun, je tato částka naprosto nesmyslná. Argument, že stát ušetří protože dnes platí více je nesmysl. Současné výdaje státu nepřesahují 1,5 miliardy ročně. Po uvedení zákona do praxe to bude s dorovnáním inflace skoro 2,5 miliardy ročně. Navíc částka 59 miliard korun není zdaleka konečná. Jednotlivé právnické osoby zakládané církvemi jako školy, řády či hospice si ještě ze státního krajíce pořádně neukously!
Těch se dar církvím netýká. Často se hovoří o tom, že církev přece není jen tak obyčejná společenská zájmová organizace jako zahrádkáři, hasiči či Červený Kříž. Z mého pohledu ateisty není rozdíl mezi těmito organizacemi. A když jsou hasiči a zahrádkáři financování z větší části z příspěvku svých členů, proč by se totéž nemohlo týkat církví? Klidně ať stát vyčlení dvě procenta z daní jednotlivců formou daňových asignací, jako příspěvek členů své církvi. My ateisté zkrátka zaplatíme na daních o ty dvě procenta méně(vzorem by mohlo být uspořádání jaké platí v některých Švýcarských kantonech). Proč bychom měli sponzorovat církve? A kdo později vrátí ateistům peníze, které jim byly církvemi či současnými, vládními politiky ukradeny? Vždyť co bylo ukradeno mělo by být, jak všichni víme, také vráceno!
