Vzhledem k tomu, jaké dva kandidáty dokázali čeští voliči, konkrétně necelých 2,5 milionu z nich, poslat do druhého kola prezidentské volby, nezbylo voličům zastávajícím morální postoje a volící podle přísných morálních zásad příliš mnoho možností koho volit. Vzhledem k tomu, že v sázce je funkce prezidenta České republiky je jediným skutečně morálním postojem v druhém kole, morální volba. V tomto případě tedy klasická volba nohama. Tedy vůbec se druhého kola nezúčastnit. Případně zvolit prázdnou obálku. Nechat se zmanipulovat hloupými propagandisty a vybrat si v druhém kole tzv.volbu menšího zla je pro skutečně morálně vyspělé voliče naprosto vyloučeno. Alespoň to platí ve volbě většinové tedy ve volbě osobností. Vybrat si nemorálního kandidáta jen z důvodu, aby čirou náhodou nevyhrál kandidát stejně nemorální či více nemorální(opravdu nevím jak se to dá změřit)není hodno morálně zásadového voliče 21.století.
Taková volba menšího zla by byla oprávněná v případě voleb do sněmovny, tedy při volbě kandidátek politických stran. Pokud politická strana reprezentuje jistý politický směr nebo dokonce světový názor a její program dává naději na změnu lepšímu je možné na kandidátce strany zvolit i osobnost poněkud více kontroverzní. S tím, že tyto osobností jsou na kandidátce strany v menšině. V případě současných dvou kandidátů na prezidenta Česka je něco takového nemožné. Oba kandidáti totiž reprezentují ve vysoké míře to co je na české politice špatné. Miloš Zeman je klasickým příkladem Klausovy sobecké, bezohledné a sebestředné politiky. Zeman a Klaus mají podobné ideologické základy a naprosto stejnou touhu a hlad po moci. Není to moc jako prostředek, nýbrž moc jako cíl. Klaus fakt, že mu nejde o nikoho jiného než o sebe, neumí tak dobře skrývat jako Zeman.
Karel Schwarzenberg je na tom ještě hůře. Zatímco o dvojici Klaus, Zeman se dá hovořit o osobnostech, i když osobnostech jistým způsobem jednostranně postižených. U Karla Schwarzenberga jde o a politickou loutku. Už fakt, že tento vetchý 75 letý stařec se stal nejvýraznější pravicovou osobností v těchto prezidentských volbách vypovídá o naprosté nejen ideové, ale i personální vyprázdněnosti české pravice. Zoufalství s jakým se voliči české pravice upnuli k osobě tohoto podprůměrného politického turisty, bylo až téměř k politování. Způsob jakým se někteří pravicoví voliči snaží projektovat do osoby naprosto nevýrazného politika své představy o pravicovém prezidentovi je mírně řečeno, úsměvný. Snaha prezentovat tohoto mizerného ministra zahraničí jako morální osobnost, státníka či dokonce politika budoucnosti je už úplně k popukání. Sen o jakémsi prezidentu sjednotiteli, patří do pohádkových knížek. S realitou nemá nic společného. To, že je přání občas otcem myšlenky je známo. V tomto případě, to ale vypadá, že přání pravicových voličů, pražské kulturně-národní fronty a party vyznavačů pravdy a lásky mít na hradě důstojného kandidáta není ani tak otcem, jako spíše hrobařem myšlenky. Úporná a křečovitá snaha potlačit své vlastní kritické myšlení a nalakovat svého miláška na sytý odstín starorůžové, je důkazem slabomyslnosti a bezradnosti české pravice. Jen to zásobuje střelivem druhou stranu. Navíc je to hloupé.
Téměř stejně hloupé, jako snaha volebního štábu Zemana vsadit na špatnou paměť českého voliče. Křečovitá snaha svést se na současné vlně občanského odporu proti vládě a vytvořit ze Zemana někoho kdo přichází odněkud zvenčí a má čistě ruce a upřímnou snahu pomoci zuboženým vrstvám českých občanů je opravdová drzost. Každý kdo je schopen chápat souvislosti a historicky umí oddělit příčinu od následku, ví kde jsou kořeny současného stavu nejen politiky, politické kultury, ale i míry korupce a rozkrádání veřejných finančních prostředků. Marně se Zeman snaží hrát na nevinného. Každý kdo neztratil paměť ví, kde leží počátky současného stavu. Bylo to právě v období opoziční smlouvy. A byl to Klaus a Zeman, kteří si rozdělovali podíly na moci, byli to politici ODS a ČSSD, kteří si tehdy rozdělovali vliv v jednotlivých krajích a lukrativní místa v dozorčích radách podniků či firem s majoritní státní účastí. V současné době sklízíme plody této opozičně-koaliční smlouvy. Smlouvy s ďáblem. Voliči Zemana se většinou skládají z těch, kteří s nostalgií vzpomínají na doby, kdy měli moc a mohli odměňovat své přátele a sponzory zajímavými veřejnými zakázkami. A nebo těmi, kteří doufají v návrat zlatých časů.
A to je skutečně největším nebezpečím případného Zemanova prezidentství. Zatímco v roce 2011 došlo v ČSSD jako nejsilnější levicové české straně, k vítězství reformního, moderního, levicového křídla, reprezentovaného předsedou Sobotkou, tak v letošním volebním roce by mohlo dojít po vítězství Zemana k opětovnému návratu do starých časů, kolaborace pragmatického křídla místopředsedy Haška s pravicovými českými stranami, výměnou za moc, vliv a lukrativní funkce pro Haškovy věrné. Kromě pokračujícího úprku levicových voličů od oportunistické ČSSD směrem ke KSČM, kterého jsme dnes svědky by mohlo dojít k rozštěpení ČSSD a KSČM by se mohla v blízké době dočkat titulu nejsilnější levicové strany. Při pokračování pravicové asociální politiky, kterou tato Nečasova vláda na většinu obyvatel státu nadále chystá, se tak můžeme dočkat drtivého vítězství KSČM v nadcházejících sněmovních volbách. Při možném krizovém scénáři, tak vlna nespokojených voličů může vynést KSČM dokonce až nadpoloviční počet poslanců ve sněmovně a jednobarevnou komunistickou vládu. A nezapomínejme, že ta vlna nespokojených, kkteří v současnosti nechodí k volbám dosahuje až množství tří miliónů! To je 40 procent všech registrovaných voličů!
V každém případě pro voliče, který má ještě zbytky nějakých morálních zásad je naprosto nemožné v současných prezidentských volbách volit jednoho z posledních dvou kandidátů. Jedinou morální možností je volit nohama a k volbám vůbec nejít a nebo volit prázdnou obálku. Samozřejmě pro vyznavače pragmatické politiky minulosti takové morální rozhodnutí není řešením. Nicméně pro ty kdo morálku nevyměnili za boj o koryta, je to řešení jediné. Řešení správné!
