Na reklamní banner se toho příliš nevejde. Prosadí se jen hesla. Není divu, že přemýšlivý člověk si při shlédnutí banneru klade otázky: Proč zrovna tato hesla? A také: Jak dosáhnout vytknutých cílů?
Na banner pro sněmovní volby 2017 jsem si napsal 4 hesla.
- Podpoříme malé a střední firmy
- Zabráníme odlivu kapitálu do ciziny
- Zvýšíme prestiž učitelů a jejich platy
- Snížíme dotace v oblasti podnikáníNejde o pečlivě naformulovaná a stranickou hierarchií schválená hesla. Je to část mých úvah a mého vidění světa. Pokusím se ke každému heslu vyjádřit. Udělám tak co možná nejstručněji, ačkoli každé z nich je téma na samostatný článek.1. Do kategorie malých a středních podniků patří každá firma, která má do 250 zaměstnanců a roční tržby do cca 1,3 mld. Kč. Je to více než 95 % všech firem v ČR. Tyto společnosti vytváří 80 % nových pracovních míst a zaměstnávají 66 % všech zaměstnanců v podnikatelském sektoru. Cennost malých a středních podniků spočívá především v různosti a pestrosti firem. Když mají některé z nich potíže, je to sice nepříjemné pro konkrétní osoby, avšak zpravidla to nepůsobí velké sociální problémy, jako když se do potíží dostane jediná dominantní firma v regionu. Malé a střední podniky tak zaručují stabilitu hospodářství, a proto si zaslouží podporu. Je třeba zjednodušit založení firem, celkově omezit byrokratickou zátěž, zavést jedno kontaktní místo pro daně sociální pojištění. K tomu je třeba mnohem rychleji postoupit v elektronizace státní správy a ve sdílení různých informací, které musí podnikatelé opakovaně při styku s úřady uvádět. Musí obíhat informace, ne podnikatel se stohy papírů.2. Z ČR si zahraniční vlastníci firem každý rok vyplatí ze zisků cca 300 mld. Kč. Odliv peněz do ciziny se děje proto, že obchod, marketing, vývoj a design se odehrává v mateřských zemích. Ale peníze odcházejí z ČR také proto, že v některých zemích je výhodnější zdanění a nemusí jít jenom o tzv. daňové ráje. Zahraniční vlastníci nejsou motivováni nechávat zisky v ČR a zde je znovu investovat, ideálně do vývoje a nebo do nových technologií. Proto je třeba daňově zvýhodnit (nebo úplně osvobodit) zisky, které budou zpětně reinvestovány v ČR. Také je třeba se zapojit do iniciativy na úrovni EU, která se snaží o to, aby zisky byly zdaněny v té zemi, kde byly vytvořeny. To by alespoň pomohlo našemu státnímu rozpočtu.3. V předchozím odstavci jsem zmínil nové technologie a motivaci zahraničních firem (re)investovat zisky v ČR. Avšak k tomu je nezbytné, aby zde byla dostatečně kvalitní pracovní síla. To musí zajistit kvalitní školství. Kvalitní učitel je klíčovým předpokladem kvalitního školství. Potřebujeme, aby nejlepší studenti měli motivaci stát se učitelem. Proto chceme, aby do r. 2021 měl učitel průměrný plat o třetinu vyšší, než bude průměrná mzda v celém hospodářství. Momentálně politické stany závodí, kdo přidá (lépe slíbí přidání) učitelům více. Je ale také třeba otevřeně mluvit o problémech, které školství má a které snižují efektivitu systému. Pouhé přidání peněz není samospasitelné. Bez pořádku ve školství se prestiž učitelského povolání nezvýší. Příkladně je třeba snížit neúměrné administrativní zatížení učitelů, pochybné výchovně vzdělávací projekty a také přebujelou kapacitu středních škol a v řadě případů až nesmyslnou specializaci oborů. Učitel má učit, ne psát granty. Školství je kyselejší jablko než se na první pohled zdá. Musíme mít odvahu kousnout.4. Proč si myslím, že přímé dotace do podnikání nejsou prospěšné, jsem napsal v jednom z předchozích článků. Zde je jeho část.Dotace pro podnikatele totiž mají podobný efekt jako doping pro sportovce: poskytují rychlé zlepšení pro jeho uživatele, ale strmý pád po odeznění účinku nebo po odhalení.Dále vyvolávají závislost příjemce na poskytovateli. Ta vzniká už před schválením dotace. Řada projektů totiž více odpovídá podmínkám dotace než opravdovým potřebám uchazeče. Dále je do poslední chvíle napínavé, zda dotace bude, nebo nebude přidělena. A ani když se projekt uskuteční a proplatí (což také nebývá „jen tak“), nejistota příjemce zdaleka nekončí. Následují často i opakované kontroly, které mohou vést k vracení části dotace a také k placení „mastných“ pokut.Dotace jsou administrativně náročné jak u příjemce, tak u poskytovatele. Jejich zúřadováním se v ČR zabývá tisíce šikovných a kvalifikovaných lidí. Jejich schopnosti by se daly určitě efektivněji využít jinde.Dotace také poskytují obrovský prostor pro ekonomickou neefektivitu a korupci. Jsou známy příklady rekonstrukcí sportovišť, kdy stejný projekt bez dotace nestál více než spoluúčast původního dotačního projektu. A ta spoluúčast byla třeba i poloviční!Právě ze všech těchto důvodů je podle mě nejvyšší čas začít s „odvykací dotační kůrou“. To znamená radikálně škrtat dotace, a to nejdříve ty poskytované vybraným podnikům, které jim dávají výhodu proti jejich konkurentům.Pochopitelně jsou a budou obory, které si už bez dotací v našem prostředí nedokážeme představit. A jejich radikální odstranění by způsobilo velké sociální otřesy. Mám na mysli např. zemědělství nebo sociální služby.Pokud je a bude všeobecná politická shoda některé obory dotovat, pak lepší způsob než přímé dotace jsou nepřímé finanční nástroje, které předpokládají větší aktivitu žadatele než jen umně sepsat projekt a „být ve správné době na správném místě“.Konkrétně mám na mysli daňové úlevy investičních aktivit, záruky za bankovní úvěry, podpory exportních aktivit. Dobrým příkladem je Podpůrný rolnický a lesnický fond (PGRLF), který ručí za úvěry podnikatelů v zemědělství a lesnictví. Takto PGRLF podporuje vztah, který vznikl dohodou dvou odpovědných podnikatelů: zemědělce a banky.U úvěru je méně pravděpodobné než u dotace, že banka půjčí na nepotřebnou „blbost“ nebo že investor předloží bance předražený projekt. Je vždycky lepší prověřit životaschopnost projektů reálným životem než míněním pár dotačních úředníků.
