EURO ? Nespěchejme, není důvod.

Čas od času se debatuje, kdy opustit českou korunu a přejít na měnu EURO. Banky, finanční instituce i firny, zejména ty které obchodují se zeměmi platícími EURem, mají jasno: co nejdříve. Tak v čem je problém?

Vidím zhruba dva a půl vážných důvodů, proč momentálně není výhodné přijímat EURO.

Začnu polovičním důvodem, který je prostý a snadno pochopitelný. Po dlouhotrvajícím umělém oslabování koruny by výplaty, úspory nebo penze přepočítané v poměru 1 EURo za 27 Kč z nás (skoro) ze všech udělaly žebráky. Stačí se podívat na ceny základních komodit v sousedních zemích, které mají EURO. Z tohoto pohledu si na přijetí EURa počkejme, až si koruna najde přirozenou a relativně stabilní kurzovou hladinu.

O polovičním důvodu mluvím proto, že kurz koruny vždy bude v pohybu nějakým směrem. A vždycky bude dost těch, kterým se přepočítací vstupní kurz bude zdát správný a dost těch, kteří by chtěli ještě raději počkat. Obecně panuje shoda, že vhodný kurz pro přijetí EURO je lehce pod 20 korunami.

Dalším důvodem je to, že společná měna EURO způsobuje některým zemím tzv. Eurozóny vážné hospodářské problémy. Zavedení jednotné měny totiž předpokládá alespoň přibližně stejnou hospodářskou vyspělost území, která společnou měnu používají.  A pokud tomu tak není, je třeba mít další nástroje, jak tyto rozdíly vyrovnat (např. společný státní rozpočet). Jelikož EURO prosadili politici a ne ekonomové, tak tohle se jaksi potlačilo.

Ke všemu společná měna rozdíly v hospodářství jednotlivých zemí nevyrovnává, ale spíše disproporce konzervuje a někdy i prohlubuje. Odstrašujícím příkladem je společná měna hospodářsky slabého Řecko a na druhé straně silného Německo. Řecko se nemůže ze svých hospodářských problémů vymanit i proto, že nemá vůli opustit EURO, které je pro Řeky příliš silnou měnou.

Hospodářská politika státu se v zásadě řídí dvěma nástroji. Státním rozpočtem, který má v rukou vláda. A neméně důležitým nástrojem jsou zásahy do měny prostřednictvím úrokových sazeb a ovlivňováním kurzu měny, za což odpovídá národní banka.

Když přijmeme jednotnou měnu, prakticky se zbavíme jedné ruky, kterou můžeme řídit hospodářský vývoj státu. Co se může stát, když na ovlivňování státních financí zbývá pouze nástroj státního rozpočtu, vidíme na zemích jižní Evropy. Pokud vlády nemají sílu riskovat sociální otřesy, vznikají extremní a téměř neřešitelné deficity státních financí. Proč bychom se měli jako ČR vydávat cestou, která se zjevně neosvědčila?

Navíc i samotná EU si není zcela jistá správností projektu jednotné měny a zvažuje několik variant další spolupráce. A určitě ne ve všech scénářích se objevuje společná měna jako nevyhnutelná podmínka „členství v klubu“. Vyčkejme, není kam spěchat. Momentálně totiž není úplně jasné, do jakého „klubu“ bychom vstoupili.

Druhým zásadním důvodem, proč není důvod přijímat EURO jako společnou měnu, je struktura hospodářství ČR. Ta je založená především na průmyslu s nízkou přidanou hodnotou. To znamená, že my vyrábíme převážně součástky, ne hotové a složité výrobky. Navíc takto strukturované hospodářství už evidentně nemá příliš kam růst.

Ekonomika jede více než na plné obrátky, zažíváme jinde v Evropě nevídanou přezaměstnanost, a přesto ekonomicky vyspělé Evropské země nedoháníme. O západních platech či životní úrovni si můžeme nechat jen zdát. Lakonicky řečeno: makáme jak šrouby, máme z toho houby. Z toho, co u nás vyrobíme, mají výrazně vyšší užitek jinde.

Výroby polotovarů podle německých plánů určené na vývoz právě do Německa, kde z nich montují složité stroje pro celý svět, nám větší bohatství země nepřinesou. V logistických skladech nebo lisovnách plechů půjde vždy jen o to, jak snížit výrobní náklady. Jak se momentálně přesvědčujeme na vlastní kůži, tudy cesta k většímu bohatství (nejen materiálnímu) nevede.

Abychom tento stav změnili, potřebujeme naše hospodářství zmodernizovat a změnit.

Cest, jak podporovat změny podniků a produktů je mnoho. O nich jindy.

Ale jednou z účinných pák ovlivňující chování ekonomiky, která masivně obchoduje se zahraničím (případ ČR), je směnný kurz. A k tomu potřebujeme mít vlastní měnu.

Pro začátek bude stačit nechat korunu vůči EURu samovolně posilovat. Co se začne dít, je nasnadě. Ztíží se vývoz zejména těch výrobků, které se prosazovaly nízkou cenou. Podniky budou nuceny mnohem intenzivněji přemýšlet v první fázi o modernizaci výroby a v další fází o opouštění výrobků s nízkou cenou a ve většině případů i nízkou přidanou hodnotou.

Je poctivé říci, že přirozeně ne každý podnik a uspěje a zvládne náročnější podmínky. Zvýší se nezaměstnanost, pravděpodobně nejdříve v dělnických profesích. Ale chceme-li se stát skutečně moderní a rozvinutou nikoli navěky rozvojovou zemí, jiná cesta není.

Zavedení EURO nás v tom, co je před námi, připraví o jeden účinný regulatorní nástroj hospodářské politiky. A v konečném důsledku EURO povede k zakonzervování našeho současného značně podřízeného ekonomického postavení.

Proto si myslím, že momentálně pro Českou republiku zavádět společnou evropskou měnu není výhodné.