Stalo se 20. listopadu 2010 ve Ždáře nad Sázavou , kde si dalo dostaveníčko asi 440 lidovců plus několik spřátelených kibiců (rozuměj hostů) a docela početně zastoupená novinářská obec …..a my byli u toho, přátelé.
Upřímně řečeno, něco bylo ve vzduchu už od počátku. Nemám sice srovnání s podobnými sjezdy v minulosti, ale pouhým rozhlédnutím se po sále bylo možné zjistit, že tady něco nehraje: Přítomná sešlost měla výrazně ale opravdu výrazně nižší věkový průměr než je věkový průměr členské základny KDU-ČSL. Aby bylo jasno: nebyli to nějací samozvanci, každý jeden měl řádný mandát od členské základny. Zkrátka a dobře: Ti starší, zkušení a možná trochu unavení (na což mají právo) moudře (a nebo pragmaticky – jak se to vezme) dali důvěru svým pokračovatelům, ať sami rozhodnou, jak a s kým v čele tu lidoveckou káru popotlačí.
A začaly se dít věci. Pro třicátníky naprosto normální, protože tak se chová každá zdravá firma ocitnuvší se v problémech, pro střední generaci, která trochu něco už v politice zažila, to bylo jakoby prolomení ledů. A pro staré harcovníky to byly věci převratné, které politik zažívá jednou maximálně dvakrát za svou kariéru (if any – pokud vůbec- na začátku a na konci).
Kandidáti na předsedu byli kromě obligátních kandidátských projevů podrobeni devadesátiminutovému dotazování ze strany delegátů. Přitom nechyběl humor a nadhled. Přitom nechyběly emoce: vzájemná veřejná podpora v případě nezvolení, vzápětí její veřejné odvolání. Ultimativní prohlášení. Ne, nebudu konkrétnější, toto není faktografická reportáž. Kdo tam byl, ví přesně o čem hovořím. Případným zájemcům jsem ochoten sdělit podrobnosti, ozvěte se. JanMateju@email.cz
Ale přeci jenom se slituji a podělím se o emoční vrchol dne: Otevřeně padly pochybnosti ohledně zdravotního stavu jednoho z kandidátů na předsedu. Jasně nekorektní otázka! Nemáte právo se ptát, zní logická odpověď kandidáta. Avšak vzápětí budoucí předseda odkrývá vlohy státníka: „Nemohu stoprocentně garantovat budoucnost, stejně tak jako nikdo z Vás nemá stoprocentní jistotu, že se z toho sjezdu vrátí živ a zdráv. Avšak vážná nemoc je za mnou a podle dobrozdání lékařů jsem schopen snášet stres a nápor případné funkce.“ A navíc kontruje: „Osobní zkušenost nemoci a nemocných, kteří nemají takové štěstí vyléčení jako já, mě zavazují a motivují, hájit zájmy těchto handicapovaných a bezbranných “ Spontánní potlesk nebyl k utišení.
Pokud jste se začetli do tohoto příběhu, připomínám, že stále vyprávím o sjezdu politické strany v České republice, kde jak všeobecně známo, je politika o kšeftech, postech a zákulisních dohodách stranických sekretariátů.
Ideály, myšlenky, emoce? Prosím Vás, tak před 20 lety. Ale teď? Kdo to celé zrežíroval? Kdo stál v pozadí? Co měl (a má) za lubem? Domnívám se, že nikdo z lidí. To se totiž příliš nedá zorganizovat jedním či několika jednotlivci. Mám vážné podezření, že v pozadí stála Prozřetelnost, prostě to nejvyšší šéfstvo. A co má toto šéfstvo za lubem? Nevím. Opravdu ne. Zkusme se zeptat. Zeptat se sami sebe a mezi sebou navzájem.
Faktografický běh dalších událostí byl rovněž podivuhodný a vymykající se běžných partajním zvyklostem. Za čtyřiatřicetiletým fešáckým, jasně a jednoznačně zvoleným předsedou, byli zvoleni mladí (i když nejenom někteří ne věkem) místopředsedové. A to bez toho, aby někoho z nich předseda dopředu „pomazal a posvětil“. Nechal to na moudrosti delegátů.
Zcela spontánně a bez dohod o vyváženosti zastoupení krajů či pohlaví byly zvoleny i 2 (slovy dvě!) místopředsedkyně a navíc – dámy se neurazí – ve fertilním věku. Návdavkem si ještě ti lidovci dovolili luxus nechat trochu v závětří odpočinout dosavadní úřadující předsedkyni! Na adresu etablovaných politických konkurentů bych řekl slovy „politického buldozera ve výslužbě“: „Nechci se Vás dotknout, ale kdo z Vás to má?“
Odkud ta síla? Jakoby najednou, z ničeho nic. Ne, ne. Převážná většina nového vedení nespadla lidovcům z nebe. Zafungovala staletá moudrost a tradice výchovy nástupců a předávání otěží.
Jako každý zdravě fungující fotbalový klub má žákovské a dorostenecké mužstvo, z něhož se doplňuje A tým. Lidovci mají dorostenecké družstvo, které se jmenuje Mladí křesťanští demokraté, coby přirozený zdroj obnovy sil. Další vzkaz pro veřejnost: Lidovci nejsou Sparta Praha, protože posily nenakupují, ale vychovávají si je.
Křesťanská demokracie dala po čase o sobě velmi hlasitě vědět. Po dnech svátečních přijdou dny všední, avšak jsem si zcela jist, že křesťanská demokracie tu byla, je a bude. I když třeba v jiných kulisách.
