Objevování Nového Světa, část 1.

Mnoho lidí, kteří objevují jiné, třeba i exotické kraje, mnohdy mluví o jejich dojmech. Osobně si myslím, že kolik lidí objevuje Kanadu, tolik "Kanad" se z jejich popisu vynoří.

Pouštím se tedy do dobrodružství vylíčení prvních dojmů z Kanady. Tím, že už s moji manželkou žijeme v Kanadě přes padesát let, všechny dojmy pominuly a zůstala jen realita. Nicméně se o ty první dojmy z Kanady, Jak mi utkvěly v paměti  chci s vámi rozdělit.

Svým způsobem jsem v rozpacích; kde a jak začít? Připadám si jako před dávnými lety Karel Čapek, který vrátiv se z Anglie, začal psát svoje 'Anglické listy' bědováním: "Čím mám začít? Opečeným špekem, nebo výstavou ve Wembley, panem Shawem, nebo londýnskými strážníky?" (A propos, proč byl pan Čapek tak nadšen tím fousatým irským dědkem, který, když se vrátil ze Sovětského svazu zpět do Anglie naříkal, že se musel vrátit ze země zářných zítřků do zpět do země beznaděje. Rozuměj - Anglie.) A to pan Čapek navštívil zemi ve srovnání s Kanadou poměrně malou a dlel v ní pouhých pět týdnů. Já mám popisovat Kanadu, zemi, která má rozlohu bezmála desti milionů čtverečních kilometrů. Taková celá Britanie by se vešla do rozlohy Kanady zhruba jednačtyřicetkrát. A potom, jsou místa v obrovské Kanadě, kde nejenom já, ale ani naprostá většina Kanadanů nikdy nebyla. V Kanadě jsou pro Evropana nepředstavitelné vzdálenosti; Jenom z našeho pobřežního velkoměsta Vancouveru se jede autem do 'sousedního' Calgary v provincii Alberta  přes majestátné Skalisté hory celý den. A to jste ještě stále na západě Kanady. Celá ta cesta se může podniknout bud po Transcanada highway - Dálnice přes celou Kanadu - či vlakem Canadian pacific. Obé se děje jízdou překrásnou přírodou nedodtknutou ničivou lidskou rukou.Řekl bych, že cesta mezi těmito dvěma městy je cestou přírodních zázraků. Mluvím-li však o zázracích přírody, nechci připravit našeho Stvořitele o jeho zásluhy na tomto krásném díle.

Ad vocem dojmy; jak jsem již psal ty jsou už pryč. Začnu tedy příchodem do této krásné země. Proč jsme s manželkou odešli, což nám bylo vyčítáno stovkami našinců, jsem už psal v minulých blogách. A budu-li se někde opakovat, necht mi je odpuštěno.

Jak již psáno dříve, páni calgarští konšelé nás ubytovali v zašpiněném hodinové hotelu 'Yale plaza' plném prostitutek a ožralých cowboyů z okolních rančí. Procházeli jsme se po calgarských ulicích. Bylo to v Listopadu, venku fičel ledový vítr sníh padal vodorovně. Nebyl to hezký pohled už jen proto, že venku bylo nějakých 40 stupnů Celsia samozřejmě pod nulou. Na ulicích se toulali všelijací otrhaní pobudové (v oblečení, které dnes nosí dnešní mládež), Indiání, ale žádní Inču-čunové nebo Vinnetouové s orlímy pery zasazenými do barevných čelenek. Tak prosím, takto vypadají Kanadané. Jak dopadneme my? Jenom jsme si neuvědomovali, že nás ubytovali v ulici neštastníků a bezdomovců. Takovým ulicím se v Severní Americe říká 'Skid rows' Kanadské vládě to přišlo levněji. Začal nám nový život...ale o tom příště.