Ni stínem utrpěti nesmí naše řeč...

Prohlásil kdysi jeden z národních buditelů, jehož jméno jsem bohužel zapoměl. Leč po tři generace, tedy během mého krátkého života ta naše řeč utrpěla mnoho stínů, včetně mé velice nedokonalé češtiny.

Když jsem se poprvé po zhruba dvceti pěti letech prožitých v cizině vrátil do Staré vlasti, zjistil jsem, že v mém rodném jazyce přibylo několik rčení,.které jsem dřive nezaznamenal. Hned na hranicích po prohlídce mého pasu jsem byl ujištěn, že všechno je V POHODĚ. Lidé už neřeknou  'to nevím' ale TO NETUŠÍM. Lidé jezdí na DOVČU, koukají a TELKU, nakupují v SÁMOŠCE a někdy v SEKÁČI... a pak se jdou najíst do MEKÁČE, který za TOTÁČE ještě v Čechách nebyl. Další možnost je, že si zajdou do FITKY, aby si uchovali zdraví a neskončili na JIPCE. Když se jich něco netýká, tak TO NEŘEŠÍ. Překvapení se vyjádří nejen údivením, ale i prohlášením, že SE JIM TO SNAD ZDÁ.  a to ANI NÁHODOU.

Mnoho lidí si  dnes v Čechách naříká na všelijaké ty anglismy, které se vtírají do  našeho krásného jazyka. A tak často čteme výtvory českých novinářů, kteří nám svým novinářským žargonem na vědomí dávají, že LÍDŘI našich politických stran prodělali BRÍFINK, kde řešili problémy  EKONOMICKÉHO BŮMU. Je to někdy až úsměvné poslouchat mnohé mladíky a mladice používající zkomolené anglické výrazy odposlouchané z amerických propadáků, ale vždy jsou KCHUL.

Leč toto vše není nic nového. Jen si vzpomínám na dobu mého dětství a raného mládí, kdy jsem poslouchal mluvit generaci našich prarodičů (ejhle, další novotvar...generace mluví) Moje prababička narozená hluboko v devatenáctém století nenosila bluzu ale LAJBLÍK, na stůl položila TIŠTUCH a na postel LAJNTUCH, vysmrkala se do ŠNUPTYCHLU. Těsto zadělávala ve VAJDLINKU a když jí něco namíchlo, prohlásila, ze se na to KRAJCVAJC VYKVAJZNE. No a já, jako nezbedný kluk jsem byl vždy NEMLICH takovej. A co takový MÝRNYX TÝRNYX?

Později, když jsem vstoupil do učení, jeden z mistrů tam byl děda, který nabyl nástrojařského umění ještě za Císaře pána. A ten také používal svoji svéráznou češtinu, kdy mně jednoho dne nařídil asi toto:

"Hele Honzo, vem to na ponk a upni to do ŠRAUBŠTOKU a vem RAJBÁK A VORAJBUJ TEN CUNDR A ŠROPÁKEM, pak to VOGROTUJ a vyčisti.a pak to RAJSNÁGLÍ voznač, A KIRNEREM tam, kde to spirálem vyvrtáš". Učitelé pak v pokračovací škole šíleli, když se nás snažili odnaučit tu rakousko-uherskou češtinu. 

Inu časy se mění, a ne jen my, ale i ten náš krásný jazyk český, který trpí tolika stíny!!