Několik dalších technických informací k sestřelenému letadlu

Dovolte, abych ještě přinesl několik dalších informací technického rázu, které se týkají sestřeleného Boeingu 777 Malajsijských aerolinií.

Videa z místa pádu ukazují, že bylo zataženo, spodní vrstvu mraků bych odhadl asi na 2 kilometry. Znamená to, že letadlo nebylo přímo vidět a tudíž v protiletadlovém vojsku obvyklý vizuální pozorovatel byl v danou chvíli k ničemu. Vojenský radar přijímá signály JVL (jsem vlastní letoun, vysílají vojenské letouny), ale obvykle nepřijímá civilní identifikátory. Proto je možné, že mohl být Boeing sestřelený omylem.
V případě, že střelci disponovali 2D přehledovým radarem, viděli Boeing na stínítku radaru jako bod. V případě, že disponovali 3D radarem, měli dále k dispozici televizní obraz obrysu letounu (miniaturní 3D radar pro drony je schopen spolehlivě zobrazit osobní automobil na 2 kilometry). Tedy v tomto případě bylo možno rozpoznat typ letounu dle siluety, ale nebylo možno pozorovat například barvu trupu ani rozpoznat barevné nápisy.
Jeden z rozhodujících parametrů, které lze získat z černých skříněk je přesný čas případného zásahu, na podkladě kterého lze přesně určit polohu letounu při zásahu a potažmo okruh potenciální pozice odpalovacího zařízení.
Kdo ví, zda bude odhalena činnost přehledového radaru. Ten umožňuje nastavení vyzařování radarových vln ve zvolených sektorech. Tyto sektory se obvykle volí tak, aby radar zachytil cíl a současně byl obtížně zjistitelný nepřítelem.
Byl-li přehledový radar pasivní, nezjistí nikdo nic.
Činnost střeleckého radaru se nezaznamená, leda že by v poměrně úzkém kuželu (jednotky stupňů, například 4 stupně) letělo další letadlo s identifikačním zařízením.
V případě, že byl Boeing zasažen raketou z BUK, je malá pravděpodobnost, že by vznikl na palubě požár. Raketa totiž exploduje těsně před cílem a vytvoří kužel střepin cca 22 stupňů, které mají za úkol vyřadit palubní systémy (hydrauliku, elektroniku, řízení ... ).
Není jasné, zda bude možno najít zbytky rakety. Ta přece jenom explodovala a je otázka, zda někdo dohledá střepinu s výrobním číslem. Když jsem byl na ostrých střelbách v poušti Karakum, existovaly mezi ruskými vojáky klany, které pozorovaly sestřelené rakety, určovaly jejich pozice a vyhledávaly je v poušti. Z vraku sestřelených raket (cvičení probíhalo tak, že jedna parta vystřelila raketu země – země delšího doletu a druhá parta, kde jsem byl i já, usilovala o sestřelení rakety země – země, tj. dvě mouchy jednou ranou) klany vybíraly stříbrné vodiče a vyráběly z nich řetízky zvané cepočka, které se prodávaly za 5 rublů. Když se sešly 2 klany u jednoho vraku sestřelené rakety země - země (tedy ne střílející rakety země – vzduch), propukla rvačka na nože.