otevřený dopis p. Bradymu

Vážený pane Brady.   Ačkoli to, že jste přežil druhou světovou válku bylo z velké části asi spíše dílem náhod, vše další, co následovalo, byla vaše osobní rozhodnutí.

Celý život jste zasvětil tomu, abyste sdílel svůj příběh a otevíral někdy asi i velmi bolestivé rány. Proč? Jsem přesvědčený, že proto, že jste chtěl zabránit tomu, aby se podobná věc mohla v lidských dějiných zopakovat. Protože události 2. světové války byly nejen o lidech, kteří zlo aktivně páchali, ale především o lidech, okolo kterých zlo teklo a oni to brali se stejným klidem, jako by kolem nich tekla řeka. 

Zjištění, co se u nás v posledních dnech děje pro vás muselo být velmi nepříjemný překvapením. Že v čele státu stojí takový hulvát, který se klidně rozhodne vám neudělit státní vyznamená z důvodu osobní msty muselo být šokující. Na druhou stranu ale mne (a věřím že i vás) nesmírně potěšila účast ostatních lidí, lidí kteří Vám vyjadřují podporu, a lidí, kteří se nebojí nahlas říct, že co se děje je svinstvo největšího kalibru. Místo aby dogmaticky drželi hubu a krok a vyznávali autoritu nařízenou (vždyť je to prezident, který byl demokraticky zvolen), raději ctí autoritu morální.

Možná jste původně myslel, že prostě přijedete, vyzvednete vyznamenání a pojedete domů. Teď se ale váš úkol změnil. Přijedete lidem otevírat oči. A za to vám děkuji.

Budu na vás mít ale jednu prosbu. Sice by to bylo obrovské břímě a chápu, že starý a životem znavený člověk už na to možná nebude mít dostatek síly, ale pokud by to bylo je trochu možné - kandidujte prosím při příštích volbách na prezidenta. Skutečně bych chtěl mít na hradě někoho, za koho se nebudu muset před celým světem stydět.