Skandální praktiky české justice v přímém přenosu

Šedá zóna justice je ohrožením demokracie. Soudní zvůle nemůže vítězit nad právem a občané nemohou mlčet.

Rozhodnutí soudkyně Heleny Králové v kauze „Nagyová“, ač si to zatím uvědomuje jen málo lidí, je společensky daleko nebezpečnější, než jednání všech aktérů v případu, který otřásl naší politickou scénou, dohromady. Kontroverzní rozhodnutí Králové otřásá důvěrou občanů nejen v právo na spravedlivý soudní proces, ale podkopává základní pilíře naší křehké demokracie. Jestliže bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Milan Kovanda prohlásil, že svým jednáním poškodil čest Armády České republiky (sebekriticky vyhodnotil své špatné počínání a postavil se k tomu čelem), pak je na místě konstatovat, že soudkyně Králová poškodila čest celého našeho státu a hazarduje s důvěrou občanů v jeho zřízení. Případ posunula do nové úrovně a dala mu rozměr neuvěřitelné drzosti, která překračuje mez, kterou je český „Ovčan“ ještě schopen polknout. Je evidentní, že si plete výklad termínu nezávislost s absolutní svévolí. Občanům dala jasný signál: „ Já jsem soudce a kdo je víc“.

Jen z těžko uvěřitelného verdiktu jsou zaskočeni nejen žalobci, odborná veřejnost, advokáti či kolegové z justice, ale i veřejnost, která případ pozorně sledovala od samého počátku, a co je na celé věci nejpikantnější: i sami obžalovaní. Média se nad rozhodnutím soudu pozastavují, opatrně přešlapují a hledají termíny, aby se nedotkli magického slova „nezávislost soudu“. Jenže paní soudkyně si nezávisle rozhodně nepočínala a tak je na místě pojmenovat její rozhodnutí správným výrazem: „svévole soudu“.

Není to poprvé a zřejmě ani naposled, co si soudce dělá, co se mu zlíbí, a nerespektuje právní názor ani nadřízeného soudu. Vzpomeňme na nedávný případ bývalého ministra bez portfeje v Zemanově vládě a pražského zastupitele Karla Březinu. Ten podváděl v Dopravním podniku hl. m. Prahy uváděním nepravdivých informací, aby mohl zastávat dobře placené místo v dozorčí radě. Soud prvního stupně opakovaně přes jednoznačné doložení skutku prohlašoval Březinu za nevinného, přestože nadřízený soud byl jiného názoru, a případ se tak přehazoval několikrát z jednoho soudu na druhý, až byl Březina po několika letech absurdního postupu naší justice pravomocně odsouzen za podvod a musel se vzdát pozice radního pro dopravu pražského magistrátu.

S Březinovým jménem totiž souvisí jméno dalšího zavrženíhodného soudce Ondřeje Havlína, který se zodpovídá z příjímání úplatků za vydávání „nezávislých“ rozsudků. V listopadu 2011 např. osvobodil Březinu ze zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v souvislosti s jeho působením v dozorčích radách firem. Rozhodnutí se při vyšetřování soudce Havlína dostalo do hledáčku Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

A pokud už jsme u Dopravního podniku hl. m. Prahy, tak je evidentní, že kauza „Nagyová“ nevznikla náhodou, ale jako vedlejší produkt vyšetřování aktivit Ivo Rittiga a Romana Janouška, mimo jiné právě také ve věcech pražského dopravního podniku, kde se ročně protočí více než 12 miliard korun. Bývalý ekonomický ředitel DP Praha Martin Horák nechybí na seznamu dárců luxusního zboží pro milenku bývalého premiéra Petra Nečase a bývalý generální ředitel DP Praha Martin Dvořák zase čelí obžalobě za porušování povinností při správě cizího majetku. Dopravní podnik se stal dojnou krávou pro mnoho pijavic, ale veškerá trestní oznámení a činnost byla pod kontrolou žalobců Vlastimila Rampuly a Libora Grygárka z pražského vrchního státního zastupitelství nebo Karla Březiny jako předsedy dozorčí rady DP Praha.

Když něco vypadá jako koza, chová se to jako koza, mečí to jako koza, tak to nebude slepice. A to by si soudkyně Králová měla uvědomit. Za královský výrok soudkyně Králové by měl padnout královský trest a měla by být za své selhání vysvlečena z taláru. Jinak si soudci nadále budou dělat, co chtějí, a na nás občany vystrkovat zadnici!

Psáno pro ePortal.cz