Po více než dvaceti letech se odborům podařilo zaplnit jedno z největších náměstí v České republice. Největší politická demonstrace od listopadu 1989 se odehrála v Praze.
V přímém přenosu ji mohli sledovat milióny občanů u nás i v zahraničí. Vládní koalice si při pohledu na zaplněné Václavské náměstí musela uvědomit, že nespokojenost občanů je skutečně velká. Občané nechtějí „Mazánky, Kolibříky a Kulichy“ tunelování státního rozpočtu, justiční mafii, nepromyšlenou důchodovou reformu a zvyšování daní.
Dost bylo arogance a korupce. Vláda rozpočtového hazardu a vzájemného vydírání musí skončit. Tato slova se velmi často nesla celou demonstrací. Dokonce zazněla slova o generální stávce. Odvaha demonstrantům rozhodně nechyběla, ale jsou skutečným řešením nové volby?
Současná vládní skupina se bude držet do poslední možné chvíle. Budeme určitě slyšet hezká slova o rozpočtové odpovědnosti a nutnosti snižování mandatorních výdajů státního rozpočtu. Opozice bude křičet o ztrátě důvěry a mediálně usilovat o předčasné volby. Jako občan stále postrádám ekonomický program, který by pomohl ekonomickému růstu. Vytváření blbé nálady se našim politikům podařilo výborně. Nikde neslyším konkrétní kroky ke zlepšení situace. Vyměnit Mazánky za Kulichy není řešení. Podle mého názoru je třeba se vrátit ke kořenům demokracie a principu právního státu.
Slovo demokracie pochází z řečtiny a v překladu znamená vláda lidu. Naši čelní představitelé, kteří mají plnou hubu demokracie, zapomínají, že v jejich podání jde o vládu vyvoleného lidu.
Náš politický systém ne náhodou připomíná fungování českého trhu na poli mobilních operátorů. Ti fungují na principu kartelové dohody, protože nemají zájem ani nepotřebují férovou obchodní soutěž, když mají trh už rozparcelovaný. Český telekomunikační úřad neplní funkci regulátora, a proto máme nejvyšší telefonní poplatky v Evropě. Nová a malá politická strana nemá šanci se vypracovat na politické výsluní z několika důvodů. Česká média, která jsou stranicky nebo lobbisticky ovládána, nedají takové straně prostor se zviditelnit a občané pak nemají možnost dozvědět se nejen o jejím programu, ale často ani o jejím fungování. Nastavená hranice pětiprocentního vstupu do parlamentu je jen jakousi dobře fungující kartelovou dohodou, která stávajícím stranám zajišťuje, že jejich pozice neohrozí nějaká nová strana s lepším programem.
Na vzniklou situaci, kdy pravidla naší zastupitelské demokracie neumožňují občanům účinnou regulaci politického spektra, pak reagují zoufalé výkřiky typu Holešovská výzva. Ta automaticky zavrhuje politické strany a zastupitelskou demokracii.
Myslet si, že přímá demokracie pomocí referend a přímých iniciativ je tou správnou volbou, budí zasloužené rozpaky a pocit naivity.
