Ostravští odboráři pro letošní rok bojovali za navýšení svých mezd. Řekli rázně: „Pod 5% nejdeme.“ Dopravní podnik moravskoslezské metropole nabízel jen 1,5%. Při kolektivním vyjednávání došlo ke střetu, který vyvrcholil krajním řešením – stávkou. Ta se změnila, jak je v českých končinách již zvykem, v komedii.
Ne snad, že by byla špatně připravená, ale protože typický Čecháček jde cestou nejmenšího odporu, hledá výhody jen pro sebe, a kde vidí problém, strká hlavu do písku a spoléhá se na to, že ho za něj vyřeší někdo jiný. „Vždyť je přeci daleko pohodlnější nestávkovat a nedělat si zbytečně problémy u svého zaměstnavatele,“ řekla si větší polovina řidičů a hezky po česku čekali, až ti odvážnější pro ně vybojují navýšení mezd. Od začátku bylo jasné, že když budou zlaťáky navíc, budou pro všechny. Ať kdo stávkoval nebo nestávkoval. Když první den stávky média zveřejnila informaci o tom, že v Ostravě městská doprava funguje, byť v nedělním režimu, byla jen otázka času, kdy to odboráři psychicky nevydrží a padnou. Je potřeba si uvědomit, že každý stávkující s každým dnem přišel minimálně o tisíc korun do červnové výplaty, tedy o peníze, které budou chybět na dovolenou, dětské tábory a jiné prázdninové pobyty.
Politické vedení Ostravy v čele s primátorem si na ten slavný okamžik, až se odboráři zlomí, počkalo. Pro letošní rok zaměstnanci nedostanou 5%, ani původně nabízených 1,5%, nedostanou prostě nic! Dostali jen „příslib“, že se v příštím roce zvednou řidičům mzdy o 5% a dělníkům o 6%. Pro ty, kteří se aktivně stávky účastnili, má věc jeden zásadní rozměr. Pro letošní rok přišli v průměru, počítaje změnu od 1. července letošního roku, o čtvrtinu jedné měsíční mzdy, což ve výsledku sice znamená požadovanou úpravu mzdy o 5%, ale bohužel špatným směrem – do mínusu.
Nabízí se zde paralela se stávkou pražských tramvajáků z roku 2003. Tehdy se řidiči tramvají dožadovali navýšení tarifů na úroveň řidičů autobusů, podobně jako Ostraváci se chtěli vyrovnat Brňákům. K odvrácení stávky byl pražský primátor připraven slíbit cokoliv. Když přišlo na lámání chleba, jakoby platilo: „Slíbit můžeš, ale dostát nemusíš“. Tramvajáci na dopoledne zastavili dopravu. Podobně jako v Ostravě jen ti odvážnější. Ta druhá polovina stávku nepodpořila a našli se i tací, kteří měli vyloženě radost z toho, že mohou dělat stávkokaze. Stávka skončila blamáží, podobně jako v Ostravě.
Češi neumí držet pohromadě. Sami nacisté si pochvalovali, jak Češi vynikali v kolaboraci a udávání. Ne jinak tomu bylo za komunistů, a proto průběhy českých stávek nemohou už překvapit. V případě ostravské stávky se do médií dostala prohlášení odborových předáků jiných dopravců, že nebudou hradit nevypravené spoje DPO. Skutečnost byla taková, že se řidiči konkurenčních dopravců těšili na náhradní spoje a téměř se o příplatkové služby prali.
Na 13. června odborové svazy v dopravě připravují celorepublikovou stávku, ve které chtějí hlavně protestovat proti rušení daňového zvýhodnění zaměstnaneckých jízdenek a stravenek. Ostraváci jsou jasní adepti, kteří po proběhnuvším výprasku do stávky nepůjdou, a v Praze se s podporou počítat také nedá. Již dnes je téměř jisté, že stávku nepodpoří zaměstnanci metra včetně strojvedoucích, velká část řidičů tramvají i autobusů. Sedmnáct zde působících organizací v rámci konkurenčního odborářského boje nemůže jít do společné akce kvůli nepřekonatelným konfliktům mezi znepřátelenými odborovými klany.
Dopraváci, nestávkujte, prosím! Až Kalousek uvidí tu Vaši odborovou „akceschopnost“, tak polezeme všichni o žebrácké holi.
