Obsahuje algoritmus na výpočet karmy šidítko?

Na úvod mého POSLEDNÍHO příspěvku bych chtěl vysvětlit, že jsem zde velmi dlouho, téměř od samého počátku. Nejsem žádný velký spisovatel, můj sloh ničím extra nevyniká a občas udělám i nějakou gramatickou chybu. 

Ostatně, kdyby tomu bylo obráceně, asi bych se živil psaním knih nebo novinařinou a nevytruboval své názory na tomto bojišti.

Považoval jsem zdejší prostor za možnost veřejně se vyjádřit, svobodně prezentovat svůj pohled na život, společenské dění a politiku. Myslel jsem si, že tento server bude zárukou demokratické výměny názorů bez ohledu na to, do jaké sociální bubliny kdo z nás patří.

Mýlil jsem se. Hluboce jsem se mýlil.

Léta jsem čekal na to, jestli si někdo z architektů tohoto fóra uvědomí, že je zde potřeba vytvořit rubriky. Dávat sem za této situace články pojednávající o vědeckých výzkumech, cestopisy nebo třeba jen lokální témata, to je jako tlouci prázdnou slámu. A přitom někteří blogeři svým stylem, slohem a odborností zdaleka převyšují profesionální redaktory specializovaných časopisů. Mají však smůlu, protože v záplavě příspěvků, které jsou vždy na jedno společenské nebo politické téma, jež s námi aktuálně cloumá, se ztratí jako jehla v kupce sena. A to je obrovská škoda. S narůstajícím počtem registrovaných přispěvatelů se blog stává přeplněným tržištěm, kde prodá jen ten, kdo nejvíc křičí.

Každý z nás je rád pozitivně ohodnocen za svou práci. Karma zde vyjadřuje měřítko úspěšnosti blogera, je to jakýsi virtuální potlesk čtenářů za hodiny strávené u počítače. Nabízí se otázky: Je tomu skutečně tak? Lze toto hodnocení považovat za objektivní? Když blog startoval, nemohl jsem přehlédnout, že občas některým blogerům v mém okolí nepřiměřeně rychle narůstal počet přečtení u jinak nezajímavého článku, o jeho nadpisu nemluvě. Aha, stačilo udělat „refresh“ stránky – co kliknutí, to nový čtenář. Při rychlém internetovém připojení a hbitém ukazováčku to byla otázka deseti až patnácti minut dostat se do rubriky „Nejčtenější“. A pak už to znáte. Kdo je nejčtenější, má zpravidla také nejvyšší karmu, protože je vidět. Na průměrném článku bylo takto možné doslova vytřískat karmu přes 40, což tenkrát bylo opravdu něco. Trvalo dlouhé měsíce, než si s tím správci serveru poradili. Na okraj bych chtěl jen zmínit, že ovlivnit počet čtenářů a tím pádem i karmu lze stále, byť je to trochu složitější a vyžaduje to sofistikovanější přístup. Víc ale prozrazovat nebudu.

Existuje ovšem ještě jednodušší způsob. Mít přítele na telefonu. Když se kamarádíte s administrátorem Patrikem Bangou, pak stačí vytočit jeho mobil. Znám velmi dobře jednoho blogera, o kterém vím, že je s Patrikem hodně zadobře. V dobách jeho největšího spisovatelského záchvatu byl v rubrice „Zaujalo nás“ s téměř každým článkem. Jméno blogera uchovám s ohledem na jeho soukromí v tajnosti, pochopitelně ani názvy těch článků, které lze na serveru stále dohledat, nemohu sdělit, ale ať si pan Banga sáhne do svého svědomí.

Cenzura a dvojí metr doprovází tento blog od samého počátku. Zkraje bylo nepřípustné se negativně vyjadřovat o pravicových politicích, jako byl např. Topolánek nebo Bém. Zatímco po Paroubkovi se mohlo vesele plivat, tak ti z opačného politického spektra požívali zvláštní ochrany. Když jsem na začátku uprchlické krize napsal, to si ještě tehdy mnozí z vás ani plně neuvědomovali závažnost situace, že by Merkelová měla stanout před trestním tribunálem nebo být zavřena do blázince, můj článek byl zakázán. Když jsem kritizoval redaktora Mánerta, že oslavuje ženu, která dělá ovar z hlav islamistů, tak můj článek, aniž by obsahoval cokoliv závadného, byl zveřejněn jen v mobilní verzi, z desktopové byl vyjmut, aby zapadl v zapomnění. Jiný příspěvek, o kterém jsem tušil, že bude pro administrátory tohoto webu obtížně stravitelný, přesně podle předpokladu nasbíral jen několik usmrkaných přečtení, zatímco na jiném serveru se držel řadu dní v rubrice top na prvním místě. To ve mně evokuje pocit, že algoritmus pro výpočet karmy, potažmo čtenosti obsahuje s velkou mírou pravděpodobnosti administrátorský koeficient – šidítko, kterým lze celkem úspěšně ovlivňovat nejen úspěšnost jednotlivých článků a blogerů, ale vlastně i veřejné mínění. Důkaz proto na rozdíl od všeho, co jsem uvedl výše, nemám, ale indicie jsou více než markantní a události posledních dnů tomu jen nasvědčují.

Nepředpokládám, že by zdejší administrátorské ego uneslo moji kritiku, ale zkusím to. Pokud jste si článek mohli přečíst, možná se blýská na lepší časy, ale já už toho být nemusím. Vám všem ostatním přeji mnoho úspěchů a spravedlivou karmu.

Děkuji všem za podporu.

S úctou

Jan Králík