Jezdíme stále rychlejšími a výkonnějšími vozy, stavíme nové a kvalitnější silnice a drtivá většina z nás disponuje mobilní komunikační technikou. Proto je snad „logické“, že se prodlužuje dojezdová doba záchranářů.
Nová úprava dojezdových časů záchranářů dokumentuje zvrácenost celého našeho zdravotnictví. Donedávna platná právní úprava vyžadovala dojezd záchranářů do 15 minut od nahlášení. To je čas, za který můžeme umřít celkem až 3x. Dojde-li k zástavě srdce, k nevratnému poškození mozku dochází již po 5 minutách trvajícího kolapsu krevního oběhu. Naši zákonodárci, pro které jsme jen obyčejné zboží na krámě, jemuž se vznešeně říká zdravotnictví, nám dali jasný vzkaz: „Na sanitku si počkejte! Hlavně žádný stres!“ Léčení infarktu myokardu není levná záležitost. Zákony trhu vyžadují snižování nákladů. Z ekonomického hlediska je výhodnější práce patologa než záchranáře. Také pobyt v mrazáku vychází naše zdravotnictví levněji než pobyt na lůžku jednotky intenzivní péče.
Prodloužením dojezdové doby na 20 minut (o 33 %) se též o desítky procent snížila naše šance na přežití. Přestavme si modelový příklad těžké dopravní nehody se zraněním člověka, který se nachází v přímém ohrožení života.
4 minuty po nehodě přijíždí na místo vozidlo asistenční služby, např. Anděl 112 s oranžovým majákem. Informaci o karambolu dostal řidič-anděl od spřízněného policisty. Jde o byznys a konkurence přeje připraveným. Kdo přijede dřív, bere vše.
5 minut po nehodě projíždí místem další vozidlo jiné asistenční služby. Na výrazu řidiče je vidět znechucení, že tentokrát v konkurenčním boji neuspěl.
6 minut po nehodě odpadá vyčerpáním první amatérský resuscitátor.
8 minut po nehodě přijíždějí dobrovolní hasiči se stařičkou tatrovkou z blízké obce. Pomáhají s resuscitací. Bez potřebného vybavení je účinnost jejich zákroku mizivá.
12 minut po nehodě přijíždí doktor s modrým majákem. Jak se ale následně ukazuje, jde o veterináře, který přijel zachránit zraněného jezevčíka. Přestože vozy veterinářů nepatří do skupiny vozidel, které smí používat modré majáky, nikomu to nevadí. Jde přece o životy našich miláčků.
13 minut po nehodě přijíždí na místo policisté. Okamžitě se ujímají řízení dopravy, hlavně v patřičné vzdálenosti od umírajícího motoristy.
15 minut po nehodě přijíždí odtahové vozidlo s oranžovým majákem.
17 minut po nehodě odpadá i poslední hasič vyčerpaný resuscitací.
18 minut po nehodě vystupuje z vozu štáb televize Nova.
19 minut po nehodě přijíždí záchranka s lékařem.
20 minut po nehodě přijíždí pohřební vůz. Informaci o velmi pravděpodobném úmrtí dostal pohřebák od spřízněného lékaře záchranné služby. Jde o byznys a konkurence přeje připraveným. Kdo přijede dřív, bere vše.
Zraněného jezevčíka se podaří stabilizovat a jeho prognózy jsou více než dobré. Veterinář ho odváží k sobě na stanici. Zraněný motorista zemřel na vykrvácení. Na místě se nachází ještě lehce zraněné dítě. Lékař požaduje po psychicky zhroucené matce, které právě přišla o manžela, písemný souhlas obou rodičů k ošetření dítěte. Protože chybí podpis otce, provede lékař na místě jen nezbytné ošetření a doporučí matce, aby až bude mít v pořádku všechny papíry, zajela s dítětem do nemocnice na vyšetření.
Pane ministře Hegere, to je zdravotnictví, co?
Děkuji všem záchranářům, kteří přijíždí ke zraněným dříve, než je zákonem stanovený čas!
