Feudálové v pražském dopravním podniku

Před několika dny přinesla média šokující informaci o tom, jaké odměny si vyplatila parta napojená na bývalého generálního ředitele Dopravního podniku hl. m. Prahy Ing. Martina Dvořáka. Jen sedm lidí si rozdělilo 8,6 miliónů korun.

Odměněných osob však bylo více, jen už to nebyly milióny, ale pouhé statisíce. A další milióny určené pro samotného exředitele Dvořáka zatím nebyly vyplaceny. Jen se vyčkává, až utichne mediální humbuk. Jakkoliv se můžeme domnívat, že odměny jsou nemorální, nezasloužené a mnohonásobně za hranicí přiměřenosti, jejich vyplacení není v rozporu s žádnou právní úpravou. Odcházející manažeři a lidé kolem nich jen využili příležitosti, kterou jim pražský magistrát umožnil.

Ihned poté, co se vlády v Praze ujala koalice ODS a ČSSD v čele s primátorem Svobodou, řídící orgány dopravního podniku prošly za nezájmu veřejnosti velmi zásadní proměnou. Původně devítičlenné představenstvo složené ze zástupců města bylo početně zredukováno jen na pět lidí a devítičlenná dozorčí rada se rozrostla na patnáct. Než ke změně došlo, rada hl. m. Prahy mohla účinně ovládat chod představenstva, které řídí a rozhoduje o zásadních otázkách akciové společnosti. Podle nového modelu valná hromada magistrátu ovládá dozorčí radu, ta představenstvo a nakonec představenstvo vedení společnosti. Vložením nového mezičlánku se přenos pokynů dramaticky zpomalil, rozhodování zkomplikovalo a město tak víceméně ztratilo nad činností dopravního podniku kontrolu. A protože nově v představenstvu tvoří většinu manažeři dopravního podniku, mohou se chovat jako feudálové.

„Odměny jsou neobhajitelné,“ vysvětluje primátor Svoboda novinářům a tváří se strašně překvapeně nad seznamy odměn, které kolovaly mezi řadovými zaměstnanci již několik týdnů. Svým gestem se zbaběle snaží zříci politické odpovědnosti za zoufalý stav, který v dopravním podniku panuje. Když na post generálního ředitele rezignoval Dvořák, dočasným vedením dopravního podniku hl. m. Prahy byl jmenován do té doby veřejnosti neznámý dispečer Jaroslav Stůj. Primátor sliboval průhledné výběrové řízení na post generálního ředitele. Řízení se vleklo týdny a měsíce. Ale pozor, jen na výběr headhunterové společnosti, která teprve měla ono křišťálově čisté výběrové řízení připravit. Mezitím se mediálně profláklo, že Jaroslav Stůj pravděpodobně stojí za nákupem 10x předražených LCD televizí. Dva milióny za deset televizí v ceně 30 tis. Kč už bylo i na Svobodu moc. A tak Jaroslav Stůj musel z kola ven. Jako odchodné za neutěšený stav v dopravním podniku (tak zněl oficiální důvod rezignace) si za dva měsíce v pozici dočasného generálního ředitele odnesl mimořádnou odměnu 2,6 mil. korun. Místo ředitele narychlo obsadila Magdalena Češková - účetní, která v dopravním podniku do té doby pracovala jen několik málo měsíců.

Schizofrenní situaci v dopravním podniku vyřešil primátor po svém. Najednou, kde se vzal, tu se vzal dědeček hříbeček. „Pětašedesátiletý Vladimír Lich, je tím pravým krizovým manažerem, který vyvede dopravní podnik z krize,“ prohlásil primátor bez známek studu, jaký slib dal veřejnosti pár měsíců na zpět ohledně transparentního výběrového řízení na nového generálního ředitele. Neznámý Lich zase není úplně tak neznámý, alespoň jak pro koho. Jak se ukazuje, minimálně se zná s bývalým generálním ředitelem Dvořákem. Lich, jako hospodář a funkcionář České golfové federace musel vášnivého golfového hráče Dvořáka na greenech potkávat. To, že Vladimír Lich bydlí ve stejném domě v Praze Na Hřebenkách jako Martin Dvořák, je prý dle nového ředitele pouze náhodné a nicotné. Náhod je ale více. Na post vedoucí sekretariátu generálního ředitele si Lich vybral Danielu Pětníkovou, která musela ze stejné funkce odejít před třemi měsíci s Dvořákem a odnesla si zlatý padák ve výši tři čtvrtě miliónů korun. Přitom její pozice je z hlediska přístupu k informacím zcela klíčová.

Korunu celému skandálu nasadil blízký přítel Dvořáka a bývalý ekonomický ředitel DP Ivo Štika. Svou bezmála třímiliónovou odměnu obhajoval jako přiměřenou. V předchozím zaměstnání bral prý 600 tis. měsíčně, tak na tom nevidí nic špatného.

Na závěr bych chtěl panu Štikovi a jemu podobným vzkázat: „Až budete pracovat v soukromém sektoru, kde si na svou odměnu vyděláte svými výjimečnými schopnostmi, pak Vám a Vašim kolegům přeji plat třeba 5 mil. korun měsíčně. Pokud ale pracujete ve veřejném sektoru, kde nejsložitější operací je zaúčtovat garantovaný příjem peněz z radnice, na který se všichni skládáme, tak se nechovejte, jakoby Vám ty peníze patřily.“