Na první pohled se může zdát, že americké prezidentské volby jsou ryze vnitrostátním problémem Spojených států. Většina z nás si však velmi dobře uvědomuje, že americký prezident je rozhodujícím hráčem na mezinárodním hřišti. Celý svět tak vždy s napětím očekává, zda zvítězí demokratické či republikánské vidění světa. Za několik hodin se spolu utkají dosavadní prezident Barack Obama a jeho republikánský protikandidát Mitt Romney. Otázka zní jasně, Obama nebo Romney?
Před čtyřmi lety vrcholila ve Spojených státech Obamománie. Baracku Obamovi se podařilo nabudit dojem, že právě on je symbolem změny a lepších zítřků. Voliči jeho vizi podpořili a Barack Obama usedl do prezidentského křesla. Obama tak měl unikátní možnost změnit Ameriku k lepšímu a přeměnit svá vzletná slova v činy. Bohužel se tak nestalo a Barack Obama přestal být miláčkem Ameriky. Obamománie se navždy stala minulostí.
Pokud bych měl zhodnotit Obamovo prezidentství jedním slovem, zvolil bych ÚPADEK. Barack Obama se nedokázal prosadit jako světový lídr. Možná ani nechtěl. Amerika za jeho prezidentství oslabila. Proto venezuelský prezident Hugo Chávez prohlásil, že pokud by mohl volit amerického prezidenta, zvolil by opět Baracka Obamu. Slabý americký prezident je požehnáním pro země jako KLDR, Írán či Venezuela. Zvláště Írán oceňuje pasivitu současného najemníka Bíleho domu.
Barack Obama si však nepočíná jako pověstný slon v porcelánu pouze v rámci zahraniční politiky USA. Jeho kroky na domácí scéně jsou srovnatelně katastrofální.
Spojené státy byly vždy symbolem kapitalismu. Proto Amerika byla a stále ještě je o několik kroků napřed než Evropa a zbytek světa. Okolní svět se vždy snažil Ameriku pokořit. Zatím se to nikomu nepovedlo. Naposledy měla dohonit a předhonit USA Evropská unie, která k tomu vytvořila patřičný dokument pod názvem Lisabonská strategie. Podle tohoto plánu měla být Evropská unie do roku 2010 světovou ekonomikou číslo jedna. Výsledek snad známe všichni. Evropská unie místo tržního hospodářství budovala sociální stát, který je neefektivní, nákladný a demotivující. Ostatně současná krize v Evropě s životem na dluh, hlavním symbolem sociálního státu, úzce souvisí.
Na druhé straně Atlantiku se na novodobý evropský socialismus vždy dívali jako na něco exotického a ryze evropského. Tedy až do příchodu Baracka Obamy. 44. americký prezident se v sociálním státu vzhlédl a začal s jeho budováním na území Spojených států. Zde hledejme Obamovu vysokou popularitu mezi evropskými politiky. Oni velmi dobře vědí, že jejich úspěch souvisí s Obamou.
Spojené státy se stejně jako většina západních států potýká s vysokým zadlužením. Evropští politici řeší zadlužení bezhlavými šrkty a zvyšováním daní. Výsledkem je ekonomická stagnace či propad a rostoucí zadlužení. Stejně jako v Americe.
Zvítězí-li opět Obama, je nabíledni, že USA půjdou i nadále evropskou cestou. Evropští socialisté tak budou moci říkat voličům, že dělají stejnou politiku jako americký prezident. A když si sociální stát může dovolit Amerika, tak proč ne Evropa? Ostatně sociální stát již několikrát oslavil volební vítězství.
Zvítězí-li Mitt Romney, bude sociálnímu státu zvonit umíráček – tedy alespoň v Americe. Romney sice není druhý Ronald Reagan, ale již několikrát dal jasně najevo, že nehodlá pokračovat v Obamových kolejích a všechny jeho socialistické výmysly zruší. Tento slib je velkou nadějí i pro Evropu. Pohřbí-li Amerika sociální stát, bude to jasný vzkaz Evropě, že její recepty jsou neúčinné. Možná pak i u nás dojde k renesanci pravice, která bude mít opět svůj vzor ve Washingtonu.
Z mého pohledu je tak volba jasná – MITT ROMNEY!
Text byl napsán pro www.eportal.cz
