V Polsku vítězí hurá evropanství nad zdravým rozumem

Polský premiér v závěru minulého týdne oznámil, že Polsko bude usilovat o rychlé zavedení eura. Hlavním důvodem je prý touha být částí srdce Evropy. Opět tak vítězí naivita před zdravým rozumem

Životní příběh eura by klidně mohla sepsat Božena Němcová. Jen si nejsem jist, zda by ji zrovna tato pohádka přinesla tolik věhlasu jako například Sůl nad zlato. Zřejmě to bude tím, že v případě eura na šťastný konec nevěří ani Angela Merkelová.

Společná evropská měna měla zachránit skomírající evropskou ekonomiku. Autoři eura věřili, že s eurem příjde trvalá prosperita, která přinese nikdy nekončící růst životní úrovně a s tím spojenou vděčnost elektorátu. Evropská unie tak začala uplatňovat heslo: “S eurem a sociálním státem na věčné časy a nikdy jinak”! A výsledek? Je nabíledni, že cokoliv levicového nemůže být úspěšné. O to se snad nebudeme přít. Fakta mluví sama za sebe.

Než začnete přemýšlet o tom, jak mě kdesi v temné uličce seknout srpem a utlouct kladivem, zkuste se na vteřinu zamyslet a položit si pár otázek.

Co je tu déle? Kapitalismus nebo socialismus? A co zatím vždy zvítězilo? Kapitalismus nebo socialismus? Čemu vděčí Západ za svou životní úroveň? Kapitalismu nebo socialismu? A co je nositelem pokroku? Kapitalismus nebo socialismus? Ostatně k té poslední otázce se váže starý vtip, že v Sovětském svazu byl vynalezen elektický holicí strojek díky odpadkům z americké ambasády…….No ale dost laciných vtipů.

Je nezpochybnitelné, že euro slouží jako nástroj k federalizaci evropského kontinentu. Centralizace a regulace nahrazují svobodný trh bez přívlastků, zájem celku je nadřazen zájmu jednotlivce a národní státy jsou považovány za přežitek. Evropská unie se tak stává Sovětským svazem 21. století.

Snad nemine dne, kdy bychom nezakroutili hlavou nad tou či onou směrnicí Bruselu. Nelíbí se nám, že o našich životech rozhoduje bruselská byrokracie. Nelíbí se nám, že díky společné zemědělské politice je nám určováno, co a v jakém množství můžeme pěstovat. Nelíbí se nám, že díky obnovitelným zdrojům energie rostou ceny elektřiny. Nelíbí se nám, že díky biopalivům platíme víc u čerpacích stanic. A nelíbí se nám toho ještě mnohem více. A co s tím děláme? Nic! Přesouváme další a další pravomoce do Bruselu a čekáme na přílet pečených holubů. Hlavně na polských hranicích jsou prý davy s dalekohledy nasměrovanými na Brusel.

Ano, pečení holubi jsou v každé dobré pohádce symbolem blahobytu. V Evropské unii tuto roli sehrávají eurofondy, ze kterých je financován rozkvět Unie. V podstatě se však jedná o úplatky, které mají prostý lid přesvědčit, že Evropská unie to s námi myslí upřímně a jde jí jen a jen o naše dobro. Většina lidí si už bohužel neuvědomuje, že Brusel rozděluje peníze, které členské státy do Bruselu pošlou. Jedná se tedy o peníze daňových poplatníků. Dále musí být zdůrazněno, že Unie neproplácí 100%, ale vždy jen část. Investor (stát, město, obec) musí doplatit zbytek. No a jak doplácíme zbytek? Samozřejmě úvěrem. A to se zde nechci obšírně rozepisovat o tom, zda všechny projekty financované EU jsou potřebné.

Druhou stranou mince eurofondů je korupce. Myslím, že případ Davida Ratha mluví za vše. A to je prosím pěkně jedna z těch menších ryb. Veřejné zakázky jsou dějištěm obrovského rozhazování a rozkrádání. A to vše pod hlavičkou Evropské unie. Obdobná situace je v celé Unii. Nenechme se proto zmást všemi těmi Janečky, kteří se nám snaží namluvit, že to je výhradně český problém, který musíme vyřešit změnou (vylepšením) demokracie. Nic takového nepotřebujeme!

Jediným lékem na korupci je malý stát. Minimum byrokracie, minimum regulace a minimum dotací. Prosté, jednoduché a účinné.

Eurofilní polská vláda jistě vyvine obrovské úsílí, aby Poláky přesvědčila, že euro je to nejlepší, co jejich zemi pro roce 1989 potkalo. Jsem zvědav, jestli si někdo v Polsku vzpomene na zahynuvšího guvernéra centrální banky, který jasně pojmenoval výhody vlastní měny před eurem. Myslím, že zvláště finanční krize dala Slawomiru Skrzypekovi za pravdu. A teprve polské přijetí eura ukáže rozměr smolenského neštěstí.

Jsem si jist, že polské koketování s eurem probudí ze zimního spánku i české eurohujery. Lidé jako Pehe, Halík, Šiklová či Švejnar nás budou strašit izolací a hněvem Velkého bratra. Nepropadněme však panice a snažme si udržet zdravý rozum. Kdyby bylo euro tak úžasné, platilo by se jím i v Británii či Dánsku. Londýn ani Kodaň nic takového neplánují. Navíc mají vyjímku z povinnosti euro přijmout. Proč asi?

Text byl napsán pro www.eportal.cz