Řekové zvolili pokračování krize a německého protektorátu

Po zveřejnění výsledků nedělních parlamentních voleb v Řecku se Evropou šíří nezvyklé veselí. Eurohujeři slaví vítězství proevropských stran a pokračování politiky šrktů. Na první pohled by se zdálo, že řecké volby vše vyřešily a Evropu čekají už jen světlé zítřky. Při druhém pohledu zjistíme, že vše zůstalo stejné, dluhy, hospodářský propad, vysoká nezaměstnanost a německý protektorát v Řecku. Proč tedy v Bruselu panuje tak dobrá nálada?

Myslím, že je třeba důrazně říci, že řecké volby nebyly svobodné a demokratické. Je zarážející, že nikoho v Evropě nevzrušeje, jak bylo Řekům před hlasováním vyhrožováno. Řecký volič podlehl berlínsko-bruselskému nátlaku a volil strany, které hájí zájmy německých a francouzských bank, místo zájmů vlastní země. Kde jsou evropští bojovnící za svobodu a demokracii? Jak je možné, že neprotestují na náměstích?

Podle řady průzkumů nechtějí Řekové škrty, ale chtějí i nadále euro. Někteří eurem nadšení komentátoři to vydávají za zářný příklad toho, že Řekové vlastně nevědí, co chtějí. Nejsem toho názoru. Výsledky průzkumu pouze odrážejí stav řeské společnosti, která je v těžké depresi. Obyčejní lidé jasně vidí, že škrty nepřínášejí jejich zemi nic pozitivního. Hospodářství se nadále propadá a nezaměstnanost roste raketovým tempem. Zvláště katostrofická je nezaměstanosti lidí do 30 let. A i přes všechna úsporná opatření se země neobejde bez mezinárodní pomoci. Je tedy otázkou času, kdy většině Řeků dojde, že za jejich problémy je zodpovědné euro. Pak si troufám tvrdit, že se názor na zachování společné evropské měny výrazně změní.

Novináři napříč Evropskou unií se nás snaží přesvědčit, že odchod z eurozóny znamená pro Řecko konec světa. Ano, jedná se o jednu z forem zastrašování, která byla použita i na řecké voliče. Právě rozpad eurozóny je označován za konec dějin. Pobavilo mě, když v souvislosti s možným návratem Řecka k drachmě jeden zasvěcený eurohujer prohlásil, že po odchodu Athén z eurozóny by zemi čekal stejný osud jako svého času Argentinu. No nic proti eurohujerům, ale nic lepšího by se Řekům nemohlo stát. A protože se toho moc o argentiském bankrotu nepíše (zřejmě záměrně) dovolím si malou osvětu.

Argentiský bankrot probíhal v letech 2000 – 2002. Velkým problémem argentinské ekonomiky bylo postupné zhoršování veřejných financí a růst zahraničního dluhu. Spolu s růstem dluhu rostly pochopitelně i úroky, které Argentina nebyla schopna splácet. V prosinci 2001 dosahoval dluh 155 miliard dolarů. Také nezaměstnanost byla vysoká. Od roku 1992 rychle stoupala až k úrovni 20 %, počátkem roku 2002 se vyšplhala na 21,5 %. V roce 2001 došlo k prohloubení recese (- 4,4 %). Currency board (pevný kurz, argentinské peso bylo zavěšeno na americký dolar v poměru 1:1)byl udržen jen díky úvěrům MMF z března 2000 a září 2001. Toto bývá MMF často vyčítáno. Kdyby Argentina opustila fixní režim již v první vlně recese, nemuselo by ke krizi dojít. Investoři začali směňovat pesa za dolary, došlo k výběrům bankovních vkladů, tzv. runu na banky. V prosinci 2001 odmítl MMF poskytovat další půjčky a argentinská vláda vyhlásila moratorium na splácení vládního dluhu vůči soukromým věřitelům. Šlo zřejmě o největší státní bankrot v dějinách.

V lednu roku 2002 argentinská vláda devalvovala peso, v únoru byl zaveden floating. Peso se znehodnotilo z 1 na 3,8 ARP/1 USD. V roce 2002 dále pokračovala recese, HDP poklesl o 11 %. Také došlo k obnovení inflace, která činila v roce 2002 26 %, a v roce 2003 13,4 %. Hospodářský růst se podařilo obnovit již v roce 2003 (+ 8,3 %).

Argentina by tak neměla být pro Řecko (a další země) strašákem ale velkou inspirací.

Argentínské cesty se bojí v Berlíně i Bruselu. Její realizace by měla za následek konec eurozóny a konec mocenských choutek německé vlády. Myslím, že nic lepšího si nemůžeme přát. Vznik evropské federace pod berlínským diktátem není v zájmu žádné země (kromě Německa).

Realita je bohužel taková, že Brusel má zatím vyhráno. V Athénách vznikne poslušná protektorátní vláda a celá eurozóna se bude v deziluzi ubírat směrem k federaci. Je pouze na nás, zda se takového projektu chceme zúčastnit.