Původně jsem neměl v úmyslu, vyjadřovat se k amnestii prezidenta Václava Klause. Je to legitimní právo prezidenta republiky a je čistě na jeho uvažení, zda tuto pravomoc využije a v jakém rozsahu. Klausův krok je tak v souladu s Ústavou ČR a každé zpochybňování je třeba rázně odmítnout. Mediální vřava posledních dnů mě však přinutila, udělat ke Klausovu rozhodnutí několik poznámek. Slabší povahy předem upozorňuji, že následující věty jim mohou přivodit zdravotní obtíže.
Hned v úvodu chci zdůraznit, že amnestie není adresná. To je základní odlišnost od milostí, při kterých se posuzují konkrétní případy. Naprosto odmítám tvrzení naší levicovo-novinářské fronty, že amnestie byla někumu ušita na míru. Jeden by nevěřil, kolik dospělých lidí stále věří na pohádky.
Krok Václava Klause hodnotím jako krok státníka a velkého politika. Jenom skutečný státník je schopen jít proti názoru veřejnosti a prosazovat to, co on považuje za dobré a správné. Náš dnešek se nese ve znamení průzkumů veřejného mínění. Politici neprosazují to, co je potřebné, ale jen to, co má výraznou podporu veřejnosti. Podle toho ostatně vypadá stav celé západní společnosti.
Amnestie Václava Klause se týká zhruba 7 tisíc lidí. Média si samozřejmě vybrala jen libívé kauzy. V posledních dnech čteme o podpoře tunelářů a korupčníků. Už ale neslýcháme o důvodech, které stojí za tím, že se amnestie týká i těchto kauz. Novináři totiž zmiňují kauzy, které jsou vyšetřovány déle jak 8 let. Opakuji déle jak 8 let! Jak je možné, že se u nás cosi vyšetřuje tak dlouhou dobu? Jak je možné, že za tuto dobu nepadlo rozhodnutí? Chybu bych tedy hledal někde úplně jinde než na Pražském hradě. Prostor pro výmluvy zde opravdu neexistuje.
Dalším mediálně vděčným tématem je odškodnění poškozených. Zde se příliš nemluví o tom, že tam, kde bylo rozhodnuto, nárok na odškodnění platí. Tam, kde verdikt nepadl, to bude zřejmě problematičtější, ne-li přímo uzavřené. To je na právní posouzení. Do toho se pouštět nehodlám. Do čeho však hodlám promluvit, je otázka nároku na odškodnění jako takového.
Na rozdíl od našich novinářů, kteří měli jasno minutu po vyhlášení amnestie, nemáme ucelený přehled o tom, koho a v jakém rozsahu se bude amnestie nakonec týkat. Můžeme tedy jen spekulovat, kolik poškozených bude odškodněno a kolik nebude. Zatím se zkusme zamyslet nad tím, zda je správné odškodňovat někoho, kdo se svobodně rozhodne vložit své peníze do té či oné instituce. Osobně s něčím takovým nesouhlasím.
Když jsem naivní a věřím, že mi například kampelička dá větší úrok než velká banka, pak je to moje rozhodnutí a moje odpovědnost. Nevím, proč bych měl v případě nezdaru, který byl od začátku jasný, po komkoliv požadovat náhradu škody. Smysl pro odpovědnost za své vlastní kroky nám stále ještě chybí. Jsme naučeni všechny své nezdary házet na stát. Ale stát nemá být kojná, jak se nám snaží namluvit naši socialiští přátelé.
Ani na vtěřinu nehodlám přistoupit na argument, že Václav Klaus amnestií cosi sledoval. Je to nesmysl. Prezident udělal jen to, o co byl celých 10 let žádán. Nic víc a nic míň. Navíc obdobně se zachoval i T.G. Masaryk, když v roce 1935 opouštěl Pražský hrad. Jakékoliv zpochybňování práva prezidenta udělit amnestii, je zárodkem ke zpochybnění naší současnosti. Ostatně celá řada lidí se o to dlouhou dobu snaží a přesvědčuje nás, že musíme demokracii vylepšit. Zatím poslední výstřel zazněl z tábora paní Samkové.
Klára Samková, neúspěšná uchazečka o prezidentské křeslo a právní zástupkyně Tomia Okamury, prohlásila, že páteční rozhodnutí Ústavního soudu, který nezrušil nadcházející volbu hlavy státu, lze chápat tak, že ústavu lze trochu porušovat.
Neříkám, že s rozhodnutím týmu Pavla Rychetského vždy souhlasím, ale podobné výroky jsou za hranicí zdravého rozumu. Paní Samková by měla svůj výrok odvolat a omluvit se. Nelze se takto vyjadřovat jen proto, že pan Okamura prohrál. Navíc jsem si jist, že tímto výrokem by se měla zabývat Česká advokátní komora.
Poslední poznámku bych rád věnoval tomu, zda v naší době má amnestie místo. To je téma pro velkou debatu. Za sebe říkám, že s touto pravomocí prezidenta republiky nemám problém. Vždy záleží na konkrétním prezidentovi. Je to jeho rozhodnutí a jeho odpovědnost.
Jako občan České republiky stojím za prezidentem Václavem Klausem. Proti jeho rozhodnutí nemám námitek. Zároveň si neodpustím kacířskou poznámku. Raději 10 amnestií Václava Klause, než jedna amnestie Václava Havla. Ptáte se proč? Václav Klaus nikdy neamnestoval vrahy a násilníky!
Text byl napsán pro www.eportal.cz
