Připojte se také k tomuto manifestu!

Ve středu 4. září byl v Lidových novinách uvěřejněn text Daniela Cohn-Bendita a Felixe Marquardta pod názvem “Mladí Evropané….Sjednoťte se!”Autoři tohoto prohlášení nám vnucují své (a jediné správné) vidění světa, ve kterém je národní stát přežitkem patřícím do muzea. Spásou našeho dneška má být další odevzdání pramovocí evropským institucím. Jsme tak svědky dalšího dějství hry o vzniku Svazu evropských socialistických republik.

Zanedlouho uplyne 95 let od vzniku samostatné Československé republiky. Asi všichni jsme se v hodinách dějepisu učili, jaké nadšení panovalo v okamžiku rozpadu Rakousko-Uherska. Utiskované národy se po mnoha letech dočkaly samostatnosti. V našem případě začala o našich záležitostech rozhodovat Praha místo daleké Vídně. Je-li pro někoho rok 1918 příliš vzdálený na to, aby pochopil sílu změny, mohu posloužit roky 1945 a 1989. Od posledně jmenovaného uběhlo teprve 24 let. Nicméně i tato relativně krátká doba stačila k tomu, aby lidé zapomněli, jak přelomový rok 1989 byl.

Před 24 lety byly odstartováný obrovské změny. Pražská vláda přestala být řízena z Moskvy. Kapitalismus již nebylo zakázané slovo a svoboda jedince byla na první místě. Na chvíli se zdálo, že trh definitivně vyhrál nad centrálním plánováním. Bohužel to byl pouze sen. Po 24 letech kapitalismus opět bojuje o přežití. Svoboda jednotlivce je znovu nadřazována zájmům celku. Existenci parlamentní demokracie ohrožuje demokracie elitářská.

Pánové Cohn-Bendit a Marquardt správně pochopili, že posílení evropských institucí nelze dosáhnout pomocí evropských voleb. Ve svém textu nabádají proevropsky smýšlející politiky, kteří kandidují a jsou voleni do národních orgánů, aby souhlasili s dalším posílením Bruselu na úkor národních vlád. V případě České republiky je tato výzva více než aktuální.

Za 7 týdnů nás čekají předčasné parlamentní volby, ve kterých rozhodneme, jakým směrem se naše země bude v příštích 4 letech ubírat. Nebudeme-li právě těmto volbám věnovat dostatečnou pozornost, může se nám lehce stát, že říjnové volby budou na dlouhou dobu poslední, ve kterých budeme moci ovlivnit budoucnost České republiky. V následujících 4 letech dojde k razantní proměně Evropské unie. Je tedy nesmírně důležité, aby budoucí český premiér hájil zájmy České republiky. Musí to být člověk, který se nebojí říci jasné NE novodobému socialismu. A musí to být člověk, který se nebude bát bouchnout do stolu a říci, že tohoto projektu si již dále účastnit nechceme. S Evropskou unií (stejně jako s Rakousko-Uherskem či Sovětským svazem) svět nestojí ani nepadá.

V nadcházejících sněmovních volbách tak dejme hlas těm politickým stranám, které se nebudou zaklínat evropskými dotacemi, eurem, fiskální, rozpočtovou či politickou unií, regulací všeho a všech a v neposlední řadě touhou být v centru evropského dění. Pokud chceme i nadále, aby se o naší měně, daních a rozpočtech rozhodovalo v Praze, pak nevolme strany jako ČSSD, KSČM, TOP 09, ANO Andreje Babiše, Úsvit Tomia Okamury, KDU-ČSL, SPOZ či Stranu zelených. Všechny tyto strany mají v programech více Bruselu a méně Prahy. Volbou těchto stran se příblížíme k okamžiku, kdy opět budeme v dálce vyhlížet rok 1918.

Autor tohoto textu se připojil k signatářům manifestu “Demokraté v Evropě, vzbuďme se!”

Text manifestu naleznete na http://www.klaus.cz/clanky/3436

Psáno pro www.eportal.cz