Česko-japonský podnikatel a novopečený senátor Tomio Okamura ohlásil kandidaturu na funkci prezidenta republiky. Již delší čas jsem měl vážné podezření, že Tomio Okamura je laciný populista, který kritikou všeho a všech sbírá body u naivních voličů. A právě naivní voliči jej vynesli do senátorského křesla s vidinou, že pan Okamura jako zakonodárce změní poměry v této zemi. Okamura však své voliče podvedl a hodlá kandidovat na funkci, která nemá možnost zákonodárné iniciativy.
Dal jsem si tu práci a pročetl jsem texty, které pan Okamura uveřejnil na svém blogu. Hledal jsem názorové ukotvení pana senátora. Hledal jsem jeho představu o fungování České republiky. Bohužel jsem neuspěl.
Tomio Okamura kritizuje poměry v České republice. Jeho dominantním tématem je korupce. Což mi krapet připomíná Věci veřejné v roce 2010. Postavit svůj volební program na boji s korupcí je snadné a nenáročné. Stačí kritizovat současný stav. Přijít s jednoduchým (populistickým) řešením a máte voličské hlasy v kapse. Nechci problematiku korupce zlehčovat, ale mít ji jako středobod svého programu, považuji za velmi falešné. A to nejen v případě pana Okamury.
Korupce byla, je a vždy bude. Tuto nemilosrdnou pravdu je nutné si přiznat. Korupci nelze odstranit. Lze ji však ztížit život. Korupci rozhodně nevyřešíme tím, že zavřeme pár úplatných politiků. Musíme provést zásadní změnu fungování státní správy. Všude tam, kde sedí úředník s razítkem, je prostor pro úplatek. Všude tam, kde jsou evropské fondy, je prostor pro úplatek. Debyrokratizace a eleminace evropských dotací na nesmyslné projekty, je tím správným receptem pro zdárný boj s korupcí. V tomto případě nelze spoléhat na rychlá řešení, která nabízejí různé iniciativy. Musíme změnit celý systém. A k tomu je nutná politická síla, kterou prezident republiky bohužel nedisponuje.
Pokud tedy chce pan Okamura bojovat s korupcí a zlepšit poměry v zemi, měl by založit stranu a usilovat o post předsedy vlády. Nic takového však pan senátor neplánuje.
Politickou stranu nelze vybudovat za víkend. Je to velmi náročná práce, která se ne vždy setká s odezvou u voličů. Strana by měla voliče zaujmout osobnostmi a programem. Tzv. osobností máme dost, ale kvalitní program je nedostatkovým zbožím.
Tomio Okamura populisticky vyhlašuje, že jako senátor bude podporovatt pouze dobré zákony bez ohledu na pravo-levé dělení politického spektra. Opět jsme svědky snahy, přesvědčit voliče, že souboj pravice a levice je překonaný. Osobně si to nemyslím. Levice reprezentuje regulaci, přerozdělování a sociální stát. Opravdová pravice prosazuje volný trh bez přívlastků, takřka nulovou regulaci a zrušení sociálního státu. Pokus o kočkopsa skončil vždy nezdarem. Nelze mít sociální stát a trh bez přívlastků. To je zkrátka nereálné, což ne všichni zcela pochopili, nebo nechtějí pochopit.
Pane Okamuro, do jakého tábora patříte? Jak vysoké daně upřednostňujete? Jakou důchodovou reformu podpoříte? A jaký je Váš názor na Evropskou unii a euro? To jsou otázky, u kterých probíhají zásadní střety mezi pravicí a levici. Tomio Okamura se zřejmě bojí představit svou ucelenou vizi, aby nenaštval toho či onoho voliče a nepřišel tak o punc Mesiáše, který nás přišel spasit.
Za 23 let svobody a demokracie jsme osob typu pana Okamury zažili již několik. Ať už to byli Václav Fischer, Stanislav Gross, Vladimír Mlynář či Petra Buzková. Všichni selhali v okamžiku, kdy nastoupili do funkcí a všichni politiku opustili s ostudou. Stejný osud zřejmě čeká i pana Okamuru.
Tomio Okamura je důkazem rčení, že s jídlem roste chuť. Po úspěšném dobytí Valdštejnského palace, vyrazil do boje o Pražský hrad. Voličům slibuje změnit to, co z pozice prezidenta republiky nemůže změnit či ovlivnit.
Prezident republiky je vrcholem politické pyramidy. A změny musejí přicházet od základů. Pokud by Okamura myslel svůj boj za lepší zítřky (kde já už jen tohle slyšel) opravdu vážně, podílel by se aktivně na zákonodárných procesech a to ať už jako senátor, poslanec či předseda vlády. Nic takového zřejmě nemá pan senátor v plánu. Jeho přehršlá ambicióznost ho žene do boje o křeslo, ze kterého nám bude kázat a současně se vymlouvat, že prezident nemá sílu změnit ten či onen nešvar.
Tomio Okamura si hodlá kandidaturou na prezidenta republiky splnit svůj osobní cíl. Nejde mu o Českou republiku. Jde mu jen o dosažení vytyčeného cíle, kterého by vstupem do aktivní politiky nemohl dosáhnout, protože by veřejnost rychle vystřízlivěla.
Věřím, že voličovo vystřízlivění proběhlo již po uplynulém víkendu a pan Okamura tak pozná, že ne na vše lze uplatnit business plan.
Text byl napsán pro www.eportal.cz
