Vláda premiéra Petra Nečase odsouhlasila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši 38 miliard korun. Tato částka je primárně určena na záchranu eura. Rád bych se ctěných pánů ministrů dotázal, zda jsou skutečně přesvědčeni o tom, že hlasovali v souladu se zájmy České republiky???
Je vcelku paradoxní, že hlavním propagátorem úvěru byl ministr financí Kalousek. Právě správce státní pokladny by měl být tím, který bude proti vyhazování peněz z okna hlasitě protestovat. Miroslav Kalousek je snad všechno ostatní jen ne dobrý ministr financí. Jak je možné, že nejlepšímu ministru financí se nedaří snižovat rozpočtové schodky? A jak je možné, že v době vysokého zadlužení je to ministr financí, který lobbuje za nasypání 90 či 38 miliard korun do černé díry jménem eurozóna???
Poslední dobou mám pocit, že pan Kalousek není ministrem ve vládě Petra Nečase, ale je členem kabinetu Angely Merkelové.
Miroslav Kalousek říká:“ Česko čerpá z fondů Unie od roku 2004 čistých 175 miliard korun, považoval bych proto za nemravné a nemorální se na pomoci nepodílet.“ A druhým dechem Kalousek dodává, že pokud bankovní rada centrální banky půjčku zamítne, předloží vládě do měsíce jiné řešení, jak půjčku poskytnout.
Jistě, pane ministře, zvýšíme schodek, ať mají naše děti a děti našich dětí co splácet.
Pan ministr nám ale jaksi zapomněl prozradit, kolik od roku 2004 Česká republika do Bruselu poslala a kolik jsme zaplatili ze státního rozpočtu jako spolufinancování těchto 174 miliard???
Snad každý z nás již měl tu čest setkat se s projekty, které spolufinancuje Evropská unie. A snad každý z nás nad jejich smyslem a cenou nevěřícně kroutil hlavou. Smysl se raději nepokoušejme hledat. A že je cena vysoká? Poděkujme bruselským směrnicím.
Eurohujeři se nás snaží přesvědčit, že bez bruselských fondů se v České republice nepohne ani stéblo trávy. Jsem si jist, že nečerpání peněz z evropských fondů by mělo za následek pouze to, že řada firem, které jsou napojené na bruselské penězovody, by ukončila svou činnost. A něco takového rozhodně nelze považovat za tragédii.
Vládní koalice přesvědčuje prostý lid, že je nutné škrtat a zvyšovat daně, abychom nedopadli jako Řekové. A ta samá vláda financuje záchranu něčeho, co zachránit ani nelze. Dluhy eurozóny jsou nesplatitelné. Nyní nechme stranou, zda jsou škrty a vyšší daně tím správným receptem na oživení hospodářství a vyrovnané rozpočty.
Celkem MMF půjčí Bruselu 200 miliard eur. Zamlčovanou realitou však je, že jen italské dluhopisy, které musí Řím letos zaplatit, daleko přesahují výše zmíněnou půjčku MMF. 200 miliard euro nezachrání. Tato částka jen umožní Bruselu získat čas, aby dokončil přípravy federativního uspořádání Evropské unie.
Navíc chod institucí EU stojí 8 miliard ročně. Tak co třeba v rámci úspor zrušit Evropský parlament???
Je pro mě zklamáním, že česká vláda povýšila zájmy Bruselu nad zájmy České republiky. Nečasův kabinet je zralý na odvolání.
Smutnou realitou naší současnosti však je, že nevidím relevantní náhradu za současnou vládní partičku. Konzervativní pravice fakticky neexistuje. Různé pravicové straničky, jako například Svobodní, představují skanzen konzervativismu než relevantní politickou sílu. A levice ta netuší či tušit nechce, co jsou skutečné zájmy České republiky. Česká levice pouze velmi dobře ví, co je německým zájmem.
Právě probíhající evropská dluhová krize jasně ukazuje, jak špatně je na tom česká politika. České politické strany jen vyhlížejí teplá místečka v Bruselu a na zájmy vlastní země kašlou. Je nejvyšší čas vyjádřit svou nespokojenost tím, že nebudeme volit zavedené politické strany a zkusíme dát šanci jiným. Jen musíme dát pozor, abychom naší volbou nekatapultovali do horních pater české politiky něco podobného jako Věci veřejné.
Současně od neparlamentních pravicových stran žádejme, aby začaly intenzivněji komunikovat s veřejností. Vždy jsem si myslel, že zakladatelé stran a hnutí mají ambici podílet se na řízení naší země. Z řady neparlamentních stran a hnutí mám pocit, že slouží pouze jako místo pro trávení volného času. Není to trochu málo???
