Prezident republiky Václav Klaus je dlouhá léta kritizován za své názory na Evropskou unii, euro či globální oteplování. Tvrdím, že pokud bychom se nacházeli ve středověku, byl by Václav Klaus již dávno prohlášen za kacíře a pánové Halík, Pehe, Zaorálek, Schwarzenberg či Švejnar by si rádi přivstali, aby z první řady mohli sledovat Klausovo upálení.
Doba se však změnila a to co platilo před 10 lety, dnes už rozhodně neplatí. V roce 2002 u nás vrcholilo euronadšení. Drtivá většina lidí podporovala náš vstup do EU a prakticky stejná část populace souhlasila se vstupem do eurozóny. Klausova kritika Bruselu a společné evropské měny byla označována za šílenství a eurohujeři prezidenta obviňovali (stejně jako dnes), že nás chce vrátit zpět do ruské sféry vlivu. Pokud tedy v roce 2002 převládal názor, že máme vstoupit do EU a časem se vzdát i vlastní měny, tak dnes je situace naprosto opačná. Se členstvím v EU je spokojeno čím dál tím méně lidí a po euru touží snad jen nejzatvrzelejší eurohujeři z řad ČSSD a TOP 09.
„On měl ten Klaus přece jen pravdu“. To jsou slova, která slýchám a čtu velmi často. Průzkumy veřejného mínění jasně ukazují, že občané nechtějí euro a nechtějí vstoupit do fiskální a rozpočtové unie. Názor veřejnosti tak kopíruje názor prezidenta republiky a antiklausovci zažívají černé období ve svých zbytečných životech. Proto není divu, že tato skupina zarytých Klausových odpůrců spolu s armádou protiklausovsky zaměřených novinářů usilovně hledala způsob, jak na Václava Klause opět zaútočit. Ano, mediální šum kolem prezidentských milostí je onou pověstnou vodou na antiklausovský mlýn. A přitom je nabíledni, že jde o uměle vytvořenou kauzu.
Je až zarážející, jak velký prostor dokážou Lidové noviny, Česká televize či server aktualne.cz věnovat milostem prezidenta republiky. Do boje s Hradem se pustil i Lidový dům, když ústy svého místopředsedy Lubomíra Zaorálka pohrozil, že vyzve Václava Klause k abdikaci. Pan Zaorálek by neměl tak často létat vrtulníkem do Ostravy a zpět, protože je zcela evidentní, že výšky mu nedělají dobře. Cesta vlakem prospěje jemu i peněžence daňových poplatníků.
Klausobijci podrobují Václava Klause mediální masáží za to, že udělil milost Anně Benešové a panu Malinovi odložil nástup do vězení.
V případě paní Benešová zastávám názor, že milost byla udělena správně. Anna Benešová byla odsouzena za korupci, ale ze svého jednání neměla žádný osobní prospěch. Navíc souhlasím s prezidentovým názorem, že si během vyšetřování, vazby a táhnoucích se soudních procesů vytrpěla Anna Benešová své a tudíž nelze popřít, že dostala životní lekci. Klopýtnout může každý. Důležité je vyhodnotit míru provinění a poskytnou člověku druhou šanci. Na této milosti opravdu nevidím nic tak zásadního, aby byla tolik dní zprávou číslo jedna.
Podnikatel Tomáš Malina byl odsouzen za zpronevěru a prezident mu odložil výkon trestu do doby, než budou známy detaily jeho zdravotního stavu. Co je na tomto kroku Václava Klause tak nepatřičného? Výkon trestu byl odložen a nikoliv prominut. Důvod ke kritice zde opravdu nevidím. Vše ostatní jsou jen mediální spekulace.
Václav Klaus postupuje v případě udělování milostí velmi střízlivě. To bychom za prezidentování Václava Havla říci nemohli. Současný prezident udělí ročně 43 milostí – ten minulý jich udělil 150. Navíc Václav Havel vyhlásil několik amnestií, které rozhodně nepřispěly ke snížení kriminality. Voliče by mělo zajímat, že Havlovou cestou se chce vydat kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg.
Když dnes grilujeme Václava Klause za Annu Benešovou, považuji za nutné připomenout Havlovu milost pro Martu Chadimovou – odsouzenou za restituční podvody. Do Havlova prezidentství spadá i případ sadisty Zdeňka Rangla, který už jako mladistvý chtěl zabít spoluvězně kladivem. I přes jeho slova „Šlo mi to vidět ho krvácet a chcípat“ mu část trestu umazala Havlova amnestie z roku 1990 a i přes odmítavé stanovisko znalců mu Václav Havel v roce 1994 prominul zbytek trestu. A výsledek milosti? Zdeněk Rangl 5 měsíců pro propuštění umlátil kladivem důchodce. Dostal 24 let. Mám silný pocit, že se zde neměří všem stejným metrem.
Poslední dobou jsem stále více a více fascinován, jak česká média dokáží pracovat na objednávku. V Bruselu se rozhoduje o fiskální a rozpočtové unii, která nás přibližuje ke konci národních států a českým tématem číslo jedna je milost a odklad nástupu výkonu trestu. Opravdu je český národ tak tupý, že novinářům (nebo lépe bruselským agentům) a antiklausovcům skočí na lep?
Nedávno jsem se vyjádřil ve smyslu, že zde nevidím žádnou opravdu pravicovou stranu. Dnes musím doplnit, že zde nevidím žádné kvalitní noviny, zpravodajské servery či objektivní novináře. Je více než zřejmé, že časy Rudého práva se vracejí a je jen na nás, zda dopustíme jejich návrat, nebo se již konečně probereme ze snu.
Text byl napsán pro www.eportal.cz
