Před několika dny se předseda vlády Bohuslav Sobotka nechal slyšet, že jeho vláda zlepšila obraz České republiky v zahraničí. Ono asi nelze čekat, že by předseda jakékoliv vlády řekl pravý opak. Taková už je politika. Každá vláda se snaží občany přesvědčit, že je lepší než ta minulá. Nicméně právě oblast zahraniční politiky by mělo být něco, co by mělo spojovat vládu s opozicí. Jenže to by musela existovat jasná koncepce české zahraniční politiky. A ta bohužel neexistuje.
Po roce 1989 byla vize jasná. Vstup do Evropské unie a NATO. Zvláště v případě EU platilo, že vstoupit musíme a to za jakoukoliv cenu. Ostatně díky vládám sociální demokracie se tak skutečně stalo. Po roce 2004 jakoby se česká zahraniční politika vypařila. Snad všichni čeští politici (s vyjímkou Václava Klause) jezdili po světě a papouškovali názory Bruselu. České zájmy či zájmy českého průmyslu se snažil prosazovat pouze Klaus. Když se podíváme na 10 let Klausova prezidentství, zjistíme, že Klause na velkých zahraničních cestách doprovázela nemalá skupina českých podnikatelů. Podnikatelská fóra byla součástí každé takové cesty. Miloš Zeman tomu říká ekonomická diplomacie. A právě takovou diplomacii země jako Česká republika nutně potřebuje.
Přes všechny výhrady, které k současné hlavě státu mám, musím ocenit Zemanovu snahu o pokračování v ekonomické diplomacii. Zahraniční politika v Zemanově podání není vůbec špatná. Souhlasím a podporuji ho v otázkách Izraele. Zeman je jeden z mála evropských politiků, který nerespektuje názor Bruselu a v souvislosti se situací na Blízském východě používá selský rozum. Být to pouze na panu Zaorálkovi (který před každým svým vystoupením čeká na noty z Bruselu), tak si můžeme nechat jenom zdát o nadstadardním vztahu s Jeruzalémem.
Za těch několik měsíců, co je Sobotkova vláda u vesla nelze říci, zda je náš obraz v zahraničí lepší nebo horší. Na to je příliš brzy. Samozřejmě také záleží z jakého pohledu se na náš obraz díváme, případně kdo nám ten obraz zprostředkovává. Tak například při čtení textů Luboše Palaty mám pocit, že Brusel se nás snaží dostal dolů na zem a my stále tvrdošíjně zůstáváme na stromech. A přitom většina z nás ví, že tomu tak není. A právě náš postoj k Bruselu měl zřejmě pan premiér na mysli, když mluvil o zlepšení českého obrazu v zahraničí. Sobotka ale vědomě lhal, protože snad už i malé dítě ví, že Evropská unie je tématem domácí a nikoliv zahraniční politiky.
Náš vztah k Bruselu se po nástupu prounijního prezidenta a premiéra razantně změnil. Na Pražském hradě vlaje vlajka Evropské unie. Vláda i prezident podporují náš vstup do eurozóny. A v Černínském paláci sedí člověk, který bez telefonátu do Bruselu či Berlína nepodepíše ani dovolenou své sekretářce. Praha nediskutuje a schvaluje či podporuje vše, co přichází z Bruselu. Dochází tak k masivnímu oslabení národní vlády. Bohuslava Sobotku v Bruselu vítají s otevřenou náručí. A on pak chudák jeden získává pocit, že zlepšuje reputaci Prahy v zahraničí. Ve skutečnosti se však dobrovolně vzdává vlády nad vlastní zemí a to za hlasité podpory koaličních partnerů i části opozice. Zvláště hnutí ANO potřebuje dobře vycházet s Bruselem. Co by si Agrofert počal bez všech těch dotací? A o tom to celé je.
