Osud eura a Titanicu si je v mnoha směrech podobný. Titanic byl označován jako nepotopitelná loď. Pro stavbu lodi byl použit ten nejlepší materiál a ta nejlepší technika, jaké v té době existovaly. Titanic měl být symbolem lidské dokonalosti. Velké očekávání však vystřídala obrovská tragedie. Loď jménem EURO vyplula 1.ledna 1999. Po zprvu poklidné plavbě vplul novodobý Titanic do rozbouřených vod a posléze narazil do ledovce. Jeho potopení je již téměř jisté. V tuto chvíli jsou před námi dvě neznámé: čas potopení a počet přeživších cestujících s ohledem na počet záchranných člunů.
Titanic narazil do ledovce krátce před půlnocí 14. dubna 1912 a 15. dubna ve 2 hodiny a dvacet minut navždy zmizel v hlubinách Atlantiku. Náš novodobý Titanic Euro narazil v květnu 2010 do ledovce jménem Řecko. Posádka v podobě Evropské komise, Berlína a Paříže sice čerpá vodu ven z lodi, trhlinu se však ucpat nepodařilo. Po detailní prohlídce lodi námořníci zjistili, že rozsah poškození je mnohem, mnohem větší, než se původně zdálo. Za ledovcem Řecko byly ukryty ledové kry Irsko a Portugalsko. Titanic Euro tak nadále nabírá vodu a trhlina se pomalu ale jistě zvětšuje. Navíc se v těsné blízkosti lodi pohybují další ledová monstra Španělsko a Itálie. Posádka tak bojuje předem prohranou bitvu, která ji stojí nemalé úsilí. Sdělovací prostředky nás sice informují o problémech evropské vlajkové lodi, ale současně nepřestávají přiživovat naději, že Titanic Euro opět hrdě vpluje do přístavu, ze kterého hrdě vyplul. Ti, kteří jasně a zřetelně říkají, že nic takového, vzhledem k rozsahu poškození lodi, nemůže nastat, jsou označováni za kacíře, které je třeba umlčet, protože kazí sen o nepotopitelném evropském projektu. Nebudu zastírat, že patřím k oněm kacířům, kteří věští potopení evropského parníku, kterému jeho autoři nedopřáli ani špičkový materiál ani špičkovou techniku. Titanic Euro tak již jen čeká na poslední zápis do lodního deníku – datum a hodina potopení. Nic jiného tuto kdysi vlajkovou loď Evropské unie nečeká. Jakmile dojde k jejímu potopení, zůstanou po korábu, který měl hrdě a neohroženě brázdit světové oceány, nesplněná očekávání, přání a hlavně astronomické dluhy.
Pomoc Řecku přesáhne 200 miliard eur, Irsko spolkne 85 miliard a Portugalsko 78 miliard eur. Navíc se spekuluje, že stejně jako v případě Athén není výše pomoci Dublinu a Lisabonu konečná. Další problémy se očekávají ve Španělsku a poslední dobu se zhoršuje situace v Itálii. Pro uklidnění trhů chtějí představitelé eurozóny navýšit objem prostředků v Evropském stabilizačním fondu na 1,5 bilionu eur. O přepočet na české koruny se snad ani nebudu pokoušet vzhledem k obřímu číslu, které by vzniklo. Háček je v tom, že celá eurozóna je až po uši v dluzích. Každé euro poslané jako pomoc té či oné zemi, musí být vypůjčeno. Vrcholní představitelé EU tak budoucím generacím zanechají gigantické dluhy.
Je čas nahlas říci, že euro jako projekt zkrachoval. Návrat k národním měnám neznamená žádnou katastrofu, jak se nám eurohujeři snaží namluvit. Evropa fungovala (a o hodně lépe) v době před eurem a bude jistě fungovat i po něm. Pohřbení eura nebude zadarmo. Čím dříve k poslednímu rozloučení s eurem dojde, tím lépe pro naše peněženky. Myslím, že nastal čas zamyslet se nad existencí a fungováním Evropské unie. Současná podoba společenství nikomu nic nepřináší. Je jen otázkou času, kdy se i v Německu zvedne vlna nevole proti záchraně eura za německé peníze.
Evropská unie je byrokratické monstrum, které patří do minulosti. Zrušme EU a vytvořme Organizaci evropských států jako název pro zónu volného obchodu, kde regulace a nesmyslné evropské orgány nemají místo.
