Vedle aktuální politické situace je cena pohonných hmot jedním z aktuálních témat, u kterých stojí za to se zastavit. Přiznám se, že mě nadzvedla zpráva serveru ihned.cz, kde se píše, že ačkoliv pumpaří nyní nakupují levněji, zlevnit benzín rozhodně nehodlají. Majitelé čerpacích stanic si tak chtějí dopřát opravdu štědré Vánoce. Velmi často mám pocit, že si z nás prodejci phm dělají srandu. Zvláště když zdůvodňují, proč musí zdražovat. Ostatně podobná vyjádření dostáváme i od plynárenských společnosti.
Hlavním argumentem plynařů a pumpařů je růst ceny ropy na světových trzích a vývoj kurzu koruny vůči americkému dolaru. Přiznám se, že mi to nedalo a krapet jsem zapátral. Cena ropy dosáhla svého vrcholu někdy v červenci 2008, kdy se barel ropy prodával za 147 dolarů. Ve stejném období jsme mohli koupit americký dolar za cca 15 korun. A právě v létě 2008 dosahovaly ceny phm v České republice rekordních výšin. Cena Naturalu 95 překračovala 35 korun za litr. Dnes se cena ropy pohybuje kolem 90 dolarů, což je změna oproti minulému týdnu, kdy cena černého zlata kolísala v rozmezí 70 až 80 dolarů za barel. Americký dolar dnes můžeme koupit za cca 19 korun. Dolar tak zdražil o 4 koruny a cena ropy zlevnila o 57 dolarů. Jenže cena Naturalu 95 dnes překračuje hranici 33 korun - což je zhruba o 3 méně než v červenci 2008!!! Je nutné připomenout, že stát zvýšil k 1. lednu 2010 spotřební daň. Pokud srovnáme ceny současné a ceny v létě 2008, mluvíme v případě ceny ropy o naprosto odlišných částkách. Nás řidiče tak ždíme stát prostřednictvím spotřební daně a ždímou nás i majitelé čerpacích stanic s jejich vidinou rychlého zisku. Zde bohužel neplatí, že konkurence tlačí ceny dolů. Ceny pohonných hmot jsou u většiny čerpacích stanic podobné ne-li stejné. Případný rozdíl je v řádu haléřů. A stát zde jako garant tržního prostředí selhává. Proč se dělají kontroly čerpacích stanic, když se pak spotřebitel nedozví, které čerpací stanice prodávají nekvatilní benzín??? Zřejmě máme jen jezdit, platit, mlčet a poslouchat falečné argumenty o nutnosti zdražení.
Podobná situace panuje i na poli prodeje zemního plynu. Opět se vrátím do roku 2008. Když ceny ropy strmě stoupaly, stoupala i cena plynu. A ne o procenta ale v celkovém součtu o více jak 10%. Myslím, že všichni máme v paměti nárůst ceny plynu o cca 23% z důvodu vysokých cen ropy na světových trzích a samozřejmě nepříznivého vývoje kurzu koruny vůči americkému dolaru. Rovněž si všichni pamatujeme, že se cena ropy po nástupu finanční a hospodářské krize propadla o takřka 100 dolarů. A rozvněž si všichni pamatujeme, že žádného razantního zlevnění plynu jsme se nedočkali. Letos poprvé máme možnost vybrat si z více dodavatelů zemního plynu, ale mám velké obavy, že situace zde bude podobná jako v případě prodeje pohonných hmot. I zde je riziko selhání kontrolní funkce státu velmi vysoká.
A už se zde nechci rozepisovat o ČEZu. To je kapitola sama pro sebe. Ten nám v honbě za rekorními zisky zvedá ceny elektřiny s železnou pravidelností. V případě ČEZu je selhání státu nejviditelnější, protože stát je jeho většinovým vlastníkem.
Když zde kritizuji roli státu, nemám rozhodně na mysli, že by měl být stát regulátorem cen. Je naprosto správné, když ceny pro spotřebitele kopírují ceny na trhu. Stát by však měl dohlížet, aby nedocházelo ke kartelovým dohodám, které tržní prostředí degradují a hlavní aktéry těchto dohod je nutné tvrdě potrestat. V případě cen phm, plynu a elektrické energie tak u nás funguje typicky české tržní prostředí. Bohužel. Navíc by měl stát přehodnotit své hospodaření. Poslední zvýšení spotřební daně u phm nám bylo zdůvodněno jako nutnost, která pomůže stabilizovat veřejné finance. Bylo by velmi dobře, kdyby vláda odložila vnitřní spory a začala realizovat slibované reformy. Současně s reformami je nutná kontrola a následná změna fungování státu, kde díky rozhazovačnosti a nesystémovosti utíkají miliardy. Pokud toto neproběhne, je jakékoliv zvýšení daní v zájmu určité stabilizace naprosto neefektivní a pro lidi nepřijatelné.
