Nic se navzájem
tak nepodobá, jako neklidná politická scéna
a bitevní pole plné sešikovaných nepřátelských
vojsk. Zmatek nad zmatek, jeden bojuje proti druhému, ač
následně jednotlivým bojovníkům mizí
smysl boje. Tak se z dnešní politiky vytratila nosná
politická témata, ideje i ideologie. Sráží
se političtí šmelináři a čachráři, kterým
jde jen o jejich pašalíky a gubernie. Levicoví
Mičurinové rozličných odstínů (rudí,
oranžoví i zelení) prahnou po moci a spoléhají
na to, že v příštích volbách nebude nikoho,
kdo by se jim mohl postavit. Doufají, že převládne v
českém táboře, tak častá a všudypřítomná
roztříštěnost a rozhádanost.
Leč od 6. února 2009 svitla naděje, že bude navázáno na poslední velkou námořní bitvu plachetnic, která se odehrála 21. října 1805 u Trafalgaru. Hrdinou této bitvy byl anglický admirál Horatio Nelson a jeho chvat, známý „DVOJITÝ NELSON“. Ale již dost symboliky a přirovnání. Registrací politické strany Svobodných dostává česká politika šanci na jedinečný dějinný reparát. Věřím tomu, že všechny předpoklady pro to, aby se SSO stala dopředu ne černým koněm, ale přímo tabulkovým favoritem. Stejně tak předpokládám, že Petr Mach dopadne lépe než admirál Nelson a dosažené vítězství přežije o více než jen několik minut.
Kritici a falešní proroci tvůrce nové strany dopředu obviňují tvůrce nové strany, že přispívají k přeplněnosti a roztříštěnosti politické strany. Jenže opak je pravdou! Žádná jiná strana nedisponuje takovým potenciálem jako právě Svobodní. Pod jednou střechou se zde může sejít vyznavač občanských principů s konzevativcem, euroskeptikem, národovcem, zastáncem právního řádu, odpůrcem přebujelé vyrokracie i prostým patriotem a vlastencem. Správně je zvoleno i ústřední téma NE LISABONSKÉ SMLOUVĚ A OMEZOVÁNÍ STÁTNÍ SUVERENITY. Jaké jiné zásadnější téma si lze v této situaci představit? Příležitost dokázat, že politický vývoj jde DOPRAVA. Příležitost pro ty, kteří si hráli na svém písečku sjednotitele národa, aby své formace rozpustili a přidali se k SSO. Bude to možná těžké pro generalissimy stojící v čele setnin, oddílů, nanejvýše pluků, aby přijali místa řadových pěšáků. O kvalitách jednotlivce může rozhodovat jen práce, píle a schopnosti. Kdo bude ochoten platit daň KRVÍ A ŽELEZEM, ten může stanout na místech nejvyšších. Jen tak se dá překonat po léta zahořklý pocit mnichovanství v nás.
A už jen symptomaticky vnímám fakt, že se ustavující sjezd Svobodných koná v den 117. narozenin největšího českého legionářského hrdiny, nositele vysokých vojenských řádů a vyznamenání a historicky prvního náčelníka hlavního štábu československé branné moci. Pro ty, co ještě tápu. Napovím, že se jedná o Radolu Gajdu. Muže, který řezal a bil bolševiky v dobách, kdy mnozí intelektuálové a umělci snili svůj sen o světlé budoucnosti v sovětském ráji. Že jeho pozdější politická aktivita měla náboj avanturismu, nemůže na tom nic změnit. Vojenští historici (ale též i zesnulý přední znalec I. republiky Dr. Antonín Klimek) jej již dávno stačili rehabilitovat.
Stejně tak je ironií dějin, že největší rána do mocenských hrátek bratrstva pravdy a lásky přijde právě v den svátku všech zamilovaných na svatého Valentina.
