Kocábův dům hrůzy

Každý politik touží po sobě zanechat nějaký trvalý odkaz či nesmazatelnou stopu. V případě ministra Michaela Kocába se to zdařilo víc než dokonale. S jeho jménem se bude navždy pojit osud domu v Truhlářské ulici č. 11 v Praze, který se díky jeho přispění stal domem hrůzy a noční můrou jeho nájemníků. Přesněji řečeno původních nájemníků, tedy řádně platících normální běžný nájem.

Ministr pro parazity

            Ministr pro lidská práva, přesněji pro nepřizpůsobivé a problémové taky občany, tam totiž řádně platícím nájemníkům do sousedství nastěhoval squattery a anarchisty (v podstatě jedno a totéž levičácké mládežnické hnutí) i s jejich početnou psí smečkou. V době bytové nouze obývají – neobývají tři byty za symbolickou jednu korunu. Chce se říci po paroubkovsku, kdo na to má? Vyvolení, reprezentovaní zlatou mládeží prominentů.

            Dnes se věci mají tak, že Truhlářskou ulicí se nese nejen nelibý pach mající za vinu špatný kanalizační systém v Palladiu, ale též z prostor obývaných squattery. K tomu nutno připočíst „alternativní“ výzdobu domu, která je jasně zřetelnou už na dálku. Na domě vlají černé vlajky, transparenty, petlahve zavěšené na provázcích. Něco mezi lunaparkem a skládkou. Nebozí nájemníci sepisují petice a od minulého týdne si poštu nechávají doručovat na recepci sousedního objektu. Policejní hlídky pendlují ulicí, strážníci a policisté přijímají jednu stížnost za druhou.

            V každé normální demokracii by nebylo nouze o výzvy k demisi ministra Kocába. U nás je ticho po pěšině. Kocáb sám si chce v poklidu do předčasných voleb užít své politické derniéry v duchu hesla PO NÁS POTOPA. Lze si jen přát, že spolu s Kocábem půjde do stoupy i celé jeho povedené ministerstvo.