Ústav pro studium
totalitních režimů oslavil své roční
fungování. Je čas k prvnímu malému
bilancování. Málokterý ústav (snad
jen někdejší Bendův úřad snese srovnání)
se spojil se jménem svého ředitele a personifikoval
jako tento. Pavel Žáček a ÚSTR jedno jest, ať se to
někomu líbí nebo nikoliv. Pro některé novináře,
socialistické a komunistické (v obou případech
pocházející z jednoho rudého hnízda)
politiky se stal solí v jejich očích. Proto mu dávají
přízvisko „kontroverzní“ a spojení se
jménem jeho ředitele dávají výlučně do
pejorativních konotací.
První rok života dítěte je ve znamení plenek a náchylnosti k dětským nemocem. Nevyhnul se jim ani Žáčkův ústav. Přesto je to doba naplněná usilovnou prací – za vše mluví kvalitně zpracovaný web ústavu, stohy zpřístupněných a zpracovaných archivních materiálů, desítky publikací, zorganizované konference, výstavy a pravidelné týdenní přednášky... Své čtenáře a abonenty si také našel časopis „Paměť a dějiny“.
Co se ústavu nejvíce vyčítá? Causa Kundera a informace o atentátech na komunistické pohlaváry chystané odbojovou skupinou chrabrých bratří Mašínů. V obou případech zveřejněné informace byly publikovány na základě objevených archivních materiálů. A to je součást práce historika, objevovat a nalézat nové skutečnosti, které se komentují a uvádějí do patřičných souvislostí. Diskutabilní může být jen forma a způsob medializace. Zda je na místě jednotlivá dílčí informace, nebo obsáhlou studie. Osobně s postupem ústavu souhlasím, neboť se jedná o probíhající celospolečenskou diskusi, kde je třeba operativně pracovat s aktuálními a všemi možnými dostupnými fakty.
A že časem z ústavu odcházejí někteří historici? Fluktuace zaměstnanců nemusí být notně jevem negativním. Lidé přicházejí i odcházejí, jedinci si hledají své místo v životě. Nic není neměnné a stabilní. To mohlo platit v systému umístěnek, kde státostrana bděla nad životem jedince od kolébky až do smrti.
Pavel Žáček prokázal, že je nejen schopným manažerem, ale i odborníkem znalým zásad dobrého marketingu. Tedy mužem na svém místě, kde by měl i zůstat! Jeho zavilí odpůrci toto vše nevidí a ve svém boji proti němu budou štvát i nadále. A proč? Stačí se podívat na jejich kádrový profil a rodinnou anamnézu. Hned je jasno. Logicky se nemohli se svou minulostí pod křídly zločinecké KSČ vyrovnat viníci, jichž se dotýká. Mají-li křivou hubu, zlobí se na zrcadlo, které jim je nastavováno a ukazuje jejich obnažené ledví i skutečný ksicht.
