Jen je nechte, ať se perou!

Nevím, jak vy, ale vždycky, když slyším o dalších a nových hádkách uvnitř Strany zelených, tak reaguji stále stejně. Táži se a chci tu zprávu znovu a znovu opakovat. Ne že bych tomu nerozuměl, neměl pro jejich žabomyší spory pochopení a divil se tomu, ale ono se to tak krásně poslouchá… Rajská hudba pro moje uši.

Rozhádaní tykající si kamarádi, kteří nejsou stavu na společné tiskové konferenci hovořit jedním hlasem. K bontonu jejich jednání patří slzy, urážlivé odchody a jiné scény zapadající spíše ho repertoáru mýdlových oper, než k vystupování etablované politické a státotvorné strany. Tou však Strana zelených nikdy nebyla a není. Futuristická pokusná vlajková loď obchodníků s deštěm, globálním oteplováním a jinými bludy.

Poslední epizoda ze únavného a otřepaného seriálu 30 hádek zelených magorů by se dala klidně pojmenovat „Hon na lišku“. Nešlo o nikterak překvapivý díl, dala se předem očekávat nejen dějová linie a spád, ale i vyústění. Střetli se ti koryta mající s těmi o koryta přišlými a nebo po korytech toužícími. Výsledkem byla jako obvykle plichta, protože jedni jako druzí se svorně bojí, že by mohli přijít o postavení již mající.

Kdyby zelenáčům s každou novou hádkou poklesly preference o jednu desetinu procenta, brzy se jich zbavíme. A o to jde hlavně. S nebezpečným biologickým odpadem je třeba naložit ekologicky, proto po vykydání jejich hnoje je třeba zelený póvl rozprášit po úrodných lánech, aby mohla vzejít nová setba završená posléze bohatou úrodou zlatavého klasu.