Byl divný tento stát…

         Údiv a úžas je to, co se mi vytane na mysli, když sleduji politické dění a články a titulky našeho tisku. Dle mnohých duševních výronů (psaných jako oslavné pajány z dob kultu Stalina a Gottwalda) je naším největším žijícím dramatikem sám velký Václav Havel a jeho hra (politicky angažované dílko nevalné úrovně) titulována na událost sezóny s maximálním počtem hvězdiček (tomu jedinému by se za jistých korekcí dalo i uvěřit). Havlofilní záplava byla natolik silná, že jsem se bál pomalu otevřít i sardinky…

Kreatura a strašidlo          Dále slýcháme z úst tohoto myslitele doporučení ve smyslu, koho nemají obyvatelé hlavního města volit. Divné, zvlášť, když to zní z úst někoho, kdo byl u nás po léta oficiálně označován za největšího (lži)demokrata a (lži)humanistu.         Stát kosovských narkomafií byl oficiálně uznán Českou republikou de iure. Z oficiálních představitelů státu tento krok odmítl pouze jeden rozumný a moudrý, navíc i statečný, neb současně s tím přijal i odstoupivšího srbského velvyslance. Podobně rozumný postoj pan prezident zaujal i v případě antidiskriminačního zákona.         Šéf opozice se vžil do role Tarzana pána opic a pózuje v bulváru spoře oděný. Třídní boj a veletrh prázdnosti a stupidity vydává za programovou konferenci. Už se nemohu dočkat až tato chátra vyhraje volby. Jen komunisté zůstávají stále stejní a z jejich dorostu jde po zádech mráz přicházející z Kremlu.