Život je samá praxe

Měl jsem dnes oběd pro králíky. Jak pravila má láska. Pohanku, něco zeleniny a mrkev plus ředkvičky. Ale takový oběd je fakt dobrý. Hlavně, když ho nemusím vařit.

Pohanka mi chutná, zeleninu smím, tedy nemám s tím problém.
Nakonec jak sleduji v poslední době ty čikung techniky, kde se mimo
pravidelného cvičení, stejně jako v Józe klade důraz na stravu a
dech, tak vlastně jsem měl oběd podle pravidel Jógy, východní
mediciny a bojových umění.

Našel jsem na YouTube zajímavý pořad KUNG FU QUEST. Hlavně
tenhle díl. Kung-Fu
Quest-Shaolin EP 2 Velmi dobře udělaný
díl, zabývající se filozofii Kung Fu a Zenem. Lepší
než popisovat, je shlédnout. Bohužel je to jen pro
ty, co alespoň čtou anglicky. Srozumitelná
angličtina a kvalitní záznam.

Viděl jsem čtyři díly, tenhle na který dávám odkaz se mi zdá
jako nejlepší. Dobrý je i KUNG FU QUEST Wudang. Dá se dobře
dohledat. Nijak zvlášť se asi nebudu zabývat Kung Fu, ale spíše mne
zajímají ty přípravné techniky, protože je to dobře propracovaný
systém a pořád mám na své pohyblivosti, co zlepšovat.

Takže chvíli koukám, chvíli zkouším, jak techniky z Čikungu, nebo
z Kung Fu. V pátek jsem s pacienty na cvičení technik Jógy, něco z
toho, co jsem okoukal a vyzkoušel praktikoval. Ona ta harmonie
pohybu, dechu a mysli má opravdu něco do sebe.

Venku je vedro, doma ve stínu se dobře žije, tedy i cvičí. Snažím
se tomu dát nějaký dobrý rytmus. Nechce se mi chodit někam mezi
mládež, spíš si tyhle věci zkouším doma sám v privátu a klidu. Jo
před dvěma lety, když s námi ještě trénoval Vašek Kopf sebeobranu, založenou na Kung Fu,
tak to bylo bezva. Cvičil jsem s lidmi, které jsem znal, uměli toho stejně málo
jako já. Vašek je dobrý učitel. Naučil jsem se dost věcí, které si
sem tam zopakuji, abych nezakrněl. Třeba z pěti cm zavřít úderem
pěsti dveře. Ne do nic strčit, ale udeřit.

Švihnout, vydechnout, dát do úderu s výdechem energii, tak aby
dveře opravdu třískly. Nebo udělat díru do zavěšených novin.
Dobrá příprava na sebeobranu. Takový úder
zblízka, hravě útočníkovi přerazí nos. Nejsou ani tak důležité
svaly, jako ta energie puštěná do úderu. Občas jsou lidé, kteří se
nedají přesvědčit a odradit jinak, než dobře mířeným úderem.
Naštěstí nejsem pacifista. Jsem aspoň trochu připravený.

Pacifismus je dobrý pouze k tomu, aby si mnozí jedinci, skupiny,
státy mysleli, že se nejedná o mírumilovnost, ale o slabost. Podle
toho se začnou chovat. A dobrá, aktivní obrana v takovém případě
dokáže nastolit, když ne přímo mír, tak aspoň příměří a opatrnost
agresora při agresi, plynoucí z přesvědčení, že si lze dovolit
všechno vůči slušným lidem.

Lidé, kterým se v poslední době říká „sluníčkáři”
sice obranu považují za agresi, ale na ty nedám. To nejsou moc
moudří lidé. Jsou to naivkové, co se nevyznají v tom světě
vezdejším. My, co máme selský rozum a mít selský rozum není zas tak
malá suma vědomostí. Víme, že pokud člověk nechá zloděje krást,
agresora ovládat vyhrůžkami a přímou agresí své okolí, prospívá to
jen a jen agresorům a zlodějům.

Takový člověk obdařený selským rozumem, není hlupák, nikdy
nebyl. Ti lidé třeba neumí číst a psát, ale mají obrovskou studnici
vědomostí, jak žít, jak přežít, co pěstovat, jak to pěstovat, jaké
byliny sbírat a na co je použít. Nejen sedláci, ale i takzvané
primitivní národy. Tyhle vědomosti se předávaly z generace na
generaci, rozšiřovaly se a uchovávaly pro další generace. Ono stačí
jen o tom přemýšlet a najednou člověk si uvědomuje, co ti lidé
museli a musí všechno znát. Třeba jen proto, aby oni a jejich děti
neumíraly hlady.

A bohužel se ta moudrost ztrácí. Máme pocit, že samotné vzdělání,
umění číst a psát, používat technické prostředky, medicína jako
taková, nás dělají oproti předchozím generacím moudřejšími,
zdravějšími a silnějšími. Omyl, jak se mi tak ukazuje, ona moudrost
věků, vhodně použitá je minimálně v mnohém na stejné úrovni,
dnešních moderních znalostí. Dost často větší.

Kolik dnešních lidí, umí přežít v divočině, najít vhodnou stravu,
zbraně, technické pomůcky zajišťující teplo, léky, které
poskytuje příroda, čistou vodu atd? Moje babičky tyhle věci ještě
dost znaly. A ta moudrost, která učí člověka odpočívat, uvolnit se,
vyčistit mysl, použít stravu ke zlepšení celkové kondice člověka,
není z mého hlediska k zahození.

Myslím, že jich v tom moderním světě moc není. Kolik lidí umí
relaxovat bez jakýchkoliv pomůcek, jen za pomoci svého dechu a své
pozornosti? Používám jednoduché prostředky, maximálně jednoduché, a
jsem vždy překvapen jejich efektivitou, nejen při nácviku s
pacienty, ale i doma sám na sobě. Stačí si jen sednout, lehnout,
případně se přirozeně pohybovat, slaďovat pohyb s dechem a nejít
přes bolest a najednou je mi vždy mnohem lépe, než mi bylo před
samotným praktikování. Líbila se mi věta v tom dílu na který jsem
dal odkaz.

„Praktikujeme a díky tomu jsme šťastní.” Jo
jo, štěstí se neděje, štěstí se musí udělat. Jak praví V.E.Frankl.