Žít dnes a nečekat na zářné zítřky

Ohně dohořely, hamburská radnice má co dělat, aby dala opět Hamburk do pucu. Ale oni Němci tuhle levicovou pohromu zvládnou. Pokud do ní opět nezabřednou.

Je vidět, že je to důsledný národ. Když maglajz, tak maglajz. Se vším všudy. Žádný troškaření. Ať svět vidí, čeho jsou opravdu Němci schopni. Inu komunismus, potažmo socialismus má rodiště v Německu. Béďa Engels a Karlík Marx, tam spolu v mládí v polovině devatenáctého století, sepsali komunistický manifest a ještě dnes se z toho Německo, stejně jako Evropa, Asie, jižní Amerika-Venezuela, Karibik, tedy Kuba, nevzpamatovali.  Ti všichni zažili blaho socialismu a pokusu o světovou revoluci.

Rád jsem se po Hamburku toulal. Příjemné kosmopolitní a zároveň německé město. Vůbec jsem si neuměl představit, jak vypadal po druhé světové válce. Protože když jsem viděl fotografie, filmové dokumenty, tak jsem měl pocit, že to město Němci museli opustit a na zelené louce vedle, postavit nové. A oni ho dali za pár let znovu do pořádku. Nejen Hamburk, ale celé Německo. V tom jsou obdivuhodní.

Méně už jsou obdivuhodní v té víře, že jen oni vědí jak se má žít a jaký pořádek Evropa potřebuje. Tohle byla vždy jejich slabina. Možná už se jim válčit nechce. I když, jeden nikdy neví, ale vládnout Evropě, ta potřeba vládnout u nich nevymizela. Holt mají ten socialismus ve vínku. Podobně jako ty pouliční války. Dvacátá a třicátá léta minulého století jsou varovným důkazem.

Stejně, když tak listuji tou historií, říkám si, jak může někdo věřit těm socialistickým vábničkám? Kde vládli, tak na konci toho vládnutí byl jen zmar a bída. Pár let se jim vedlo, protože ukradli cizí peníze, aby najednou promrhali všechno. Stále stejný scénář. Ať nacionální socialismus, ruský bolševismus, čínská kulturní revoluce, kubánská revoluce, venezuelská sociální spravedlnost. Komunistická Severní Korea. Atd. Tak všude přídělový systém, nebo nedostatek všeho základního. „Děla místo másla.” Tohle je základní program všech socialistických diktatur. A na konci slib zářných zítřků.

Zářných zítřků, které nikdy nenastanou, požadavek, co zní: !”„Obětuj se dnes, aby budoucí generace žily v ráji.“ V každém tom socialistickém systému se hledá vnitřní nepřítel, který kazí ty ideály. Kdyby nebylo těch lotrů, pak by byl ten ráj na zemi už dnes. Svorně více, či méně otevřeně všichni socialisti tohle  říkají.

Jedni vyhlazovali Židy, druzí třídní nepřátele. Kdo byl horší, o tom se dá diskutovat. Ale vyhlazování jim šlo skvěle. Třeba v Kambodži. Abych pořád nepreferoval jen Německo, Rusko a Čínu. V těch třech zmíněných na vyhlazování šli „vědecky.” Jak z nacionálního, tak marxistického hlediska. Socialisté a dnes islamisté jsou si podobni právě v té metodice ničení a vyhlazování. Napřed vše staré, funkční buržoazní, nebo neislamistické zničit, z kořenů vytrhnout a pak pracně budovat nové, co se tomu starému ani zdaleka nevyrovná.

jejich základní heslo bylo: „ Po staru se žít nedá.” Tohle se v různých obměnách na různých místech světa opakuje. Lůze se dá na čas volnost, ta vyvrátí z kořenů, vše co se vyvrátit dá, třeba jen kulturně, jako ve třicátých letech v Německu, nebo v počátcích budování socialismu v Rusku a všude jinde na světě, pak se buduje to nové. „Naše, lepší, socialistické.” Dnes to v malém vidíme i u nás. Zničit funkčního soukromníka nesmyslnými nařízeními a daněmi, pak budovat to „obecní, lepší, centralizované.” Výsledky takového uvažování jsem zažil mezi roky 1950-1989. A kolik pitomců tomu fandí. Vzdělaných pitomců, podobně jako kdysi.

Ti pitomci, co mají spasitelský komplex a domnívají se, že když umí číst psát a dát dohromady větu, už mají patent na rozum. Už chtějí všechno řídit, vylepšovat, reformovat a na co sáhnou, to zkurví. Protože nepochopili, že fungující věci, instituce se jednoduše nereformují, ty se ponechají evoluci. A evoluce z nich postupně vyřadí nefunkční a fuční podpoří.

Tak nic, už jsem se vypovídal. To, že něco v tomhle státě funguje, není zásluha socialistů, ale lidí, co mají vlastní rozum, nemyslí ideologicky a umí si poradit. Nikdo nemusí řídit zásobování Prahy, například. Není žádný centrální orgán a přesto každý den je všude zboží, všude otevřeno, a nikdo nepotřebuje komisi, která na to dohlídne.

Ti majitelé těch krámu na tu moudrost stačí zcela sami. Stejně jako si lidé umí postavit dům, nebo si ho dát postavit, ušít šaty, či vydat knížku, případně hrát divadlo. Žádný moudrý komunista, intelektuál tohle nezařídí. jen ti lidé, co vědí, potřebují, jak chtějí žít. Žít dnes a nečekat na zářné zítřky. Jo jo.

A takovému svinstvu říkali: „Kultura“  …a dělníci s námořníky, rolníci s průkopníky  zardousí vládu zločinů…  Takhle si brali do svých špinavých bolševických tlam slušný lidi.