Všichni byli šťastní a každej tam byl rád

Chtěl jsem si koupit knížku. Ale nekoupil, tedy koupil, ale jinde. Protože ona nejmenovaná firma, která kdysi prodávala i mé knihy, chce za to, že vám ji doručí do prodejny,  49 Kč.

Původně chtěli ještě nedávno dvacku. Což bylo pro mne docela přijatelné, ale skoro padesát. Nemám zájem. Objednal jsem si ji u jiné, kde si ji také mohu vyzvednout v obchodu  ve stejné ceně a zadarmo. Ona nejmenovaná firma za to, že prodá vaše knihy si účtuje 50% z ceny. Což není málo a ještě k tomu navyšuje další podobné peníze, tedy vlastně se pak ty knihy stávají hůře prodejnými.

Jo, kapitalismus je jak se zdá, neúprosný. Zákazník jde za lepší službou.  Dočetl jsem se, že zřejmě některé socialistické experimenty praktikované údajně pravicovou vládou, která je kupodivu podporovaná zamrzlými bolševiky a má za členy socany., nedá dětem ve škole oběd zadarmo. Není na něj. A daně se prý budou zvyšovat. No uvidíme, zda dostane i v příštích volbách tu podporu, jakou dostala předloni.

Jak se zdá, platí staré přísloví, či kdo to skutečně řekl, přesně nevím: „Socialistům vždy dojdou peníze jiných.” Tolik prý na daních vybrali,v komentářích různí neomarxisté jásali, slevy na vlak dali a najednou se ukazuje, že komunismus se blíží. Za čas nám zřejmě budou naše příjmy danit stoprocentně a my budeme dostávat poukázky na základní potřeby.

Pochopitelně podle zásluh. Jaké kdo má zásluhy určí stranická komise v níž budou zasedat osvědčení členové. Pochopitelně ti, co dodržují stranickou linii a nezpochybňují moudrost Vůdce. Neb vůdce ví všechno. A na to co neví, má lidi a nemá čas na kecy, ani na to aby chodil do parlamentu, kde poslouchá jen kecy, co ho zdržují od práce. Slovo chlapa. Ani se nedivím, že s tím měl do nedávna takový úspěch.

Jo, čekají nás zlaté časy. Lidé do montoven budou chodit v montérkách. Jedny montérky budou mít na doma a na stranické schůze, druhé do práce. Uskrovníme se, zelení budou šťastní, genderové aktivistky budou kontrolovat jestli všichni mají to správné pohlaví, čeká nás zářná budoucnost. Jen nevíme kdy.

Čtyřicet jedna let jsem čekal na zářné zítřky socialismu, teď, pokud Pán Bůh dá, budu čekat na ty zelené, neomarxisticko-genderxové. Jak kdysi zpíval Waldemar Matuška: ...holky byly krásný a uměly se smát a všichni byli šťastní a každej tam byl rád...

Tak, budoucnost bychom měli. Pokud by taková měla skutečně být, snad bych se ji nechtěl ani dožít. Jednu, podobné té mnou vymyšlené jsem ve svém mládí zažil. A nebyla to zas až taková sranda, jak by se dnes mohlo zdát. Nějak si člověk nemohl vybrat ani řezníka, ani knihkupce. On si člověk nemohl vůbec moc vybírat. Možná tenhle stav malého výběru mnohým vyhovoval, nenutil je k myšlení, mnozí totiž a to trvá dodnes zjišťují, že myšlení bolí.

Pokud je myšlení bolí, musí se rozhodovat, nikde žádné slovo vůdce, který jak říká Kipling: ...kdo nad jiné silný a statečný je, jehož Vůdcem zovem, ten mezeru v zákoně vyplní rázným svým slovem. Inu Kipling sice psal knihu pro děti a onen zákon džungle, byl pro členy vlčí smečky, ale možná mnohým by se takový jedinec mohl zamlouvat. Vůdce řekne, smečka udělá. Bez myšlení. jak snadný život.

Sám za sebe, tedy raději ten chaotický kapitalismus, kde se lidé rozhodují sami. I když někteří neradi a demokracii, která je pomalá, těžkopádná, plná keců a diskusí. Jenže, jak známo, co se vleče, neuteče. A nakonec se ukáže, tedy ne vždy, ale mnohdy, že nejlepší reforma, je žádná reforma a nejlepší pomoc, je žádná pomoc. Jo jo.