Všeho do času...

Volby ani fotbal nedopadly podle mých představ. Stává se. Život se prostě s námi nemazlí. Ale, stačilo vymontovat žárovku v ledničce a lednička funguje.

Zatím nehodlám zkoumat, co tomu je, Budu opatrně nakupovat, maso a jiné podobně rychle zkáze podléhající potraviny budu konzumovat hned. Nebudu váhat.

Stejně, říkám si, že všechno co potřebuji k životu, tak v tom jsem odkázaný na jiné lidi. Že budou řádně pracovat a udržovat vše dnes k životu potřebné v chodu. Elektřina, topení a voda. Jinak nevím nevím. Asi bych se musel nastěhovat někam k potoku.

Představuji si jak u potoka stavím napřed stan, pak chatrč a obcházím širé okolí abych sehnal potravu. Bylo by to těžké a přesto se chce člověku žít. Ono to není tak dávno, co takhle lidé běžně žili.

To jen někteří, sice jich není málo, si představují, jak jsou zcela nezávislí a druhé nepotřebující. Omyl. I ti nejbohatší jsou odkázáni na druhé lidi. Když náhle zkolabujeme, potřebujeme aby nás někdo zvedl, když nastane kalamita. Lidé se mohou okrádat, nebo si pomáhat.

Jasně, těch pomáhajících je vždy víc, než tech zlodějů. Ale ty jsou víc vidět, takže občas vzniká dojem, že kradou všichni. Nekradou a neloupí všichni. Lidstvo jako takové vždy dokázalo zvládnout i ty nejhorší katastrofy.

Rád se dívám na staré dokumentární filmy z dob po druhé světové válce. Evropa takovou katastrofu předtím nezažila. Miliony lidí bloudící světem, hledající domov, který nebyl. Nakonec si s tím naši předkové poradili.

Myslím, že ani my nejsme horší. Poradíme si. Občas ten život vypadá blbě. Lednička hapruje, fotbalisté dostanou výprask, politika nejde jak by měla. Potíže kam se člověk podívá. Ale jen potíže, nic víc.

Aby se nakonec ukázalo, že platí Pavlovo: „...kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila i milost.” Nepochybuji, že je tomu tak. Sv.Apoštol Pavel se v lidech docela vyznal.  A ovlivnil křesťanství jako málokdo.

Ono opravdu stačí většinou počkat, dělat si svoje, aby člověk neměl hlad, nebyla mu zima, jak praví Abraham Maslow, humanistický psycholog. Měl uspokojené základní potřeby a pak se může rozhlédnout a trochu si polepšit.

Nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně. Zpívalo kdysi Inkognito kvartet. Takže. Všeho do času a Pán Bůh navěky. Jo jo