Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
I v životě to tak bývá. Každá negativní událost, většinou nezůstane sama. Nemoc, nebo jiné události jdou vždycky v houfu. člověk musí počkat a přetrpět, než skončí. Pochopitelně, jednou skončí, jen nikdo neví kdy.
Věci a události mají tendenci se komplikovat. Napřed se zdá že jde o jednoduchou záležitost, aby se ukázalo, že nic nebývá tak jednoduché jak se zdá. Párkrát v životě jsem zažil, že třeba oprava lodi, se zdála být poměrně nekomplikovanou záležitostí, aby se nakonec ukázalo, že je všechno jinak.
Ale nebudu tu kňučet nad komplikacemi, které přináší život. V těch krásných dobách, kdy jsem cestoval po světě pěšky, jsem cestou Děčín Gibraltar, zažil v Německu několik dní takové deště, že jsem měl pocit, že nikdy neuschnu. K tomu jsem ještě neměl stan, neboť jsem tehdy zastával názor, že frajeři stan nenosí, igelit a celta jsou pro chodce dobré dost.
Přežil jsem ten výkyv počasí, kombinoval jsem nocleh po autobusových čekárnách, s přístřešky udělané z igelitu a celty. Většinou se mi podařilo najít slušné, poměrně suché místo a v klidu a suchu se vyspat.
Přes den jsem na holé tělo navlékl silonový obleček, co sice promokl, ale pokud přestalo pršet, otužilé tělo si libovalo v suchém, protože ta souprava okamžitě uschla. Rychle se to pralo, stačilo vymáchat v potoce a bylo. A večer jsem spal hezky v suchém, co jsem měl v ruksaku
Něco podobného jsem zažil v různých částech zeměkoule, ale vždy jsem si poradil, abych si užil alespoň trochu pohodlí. Naučil jsem se na těch cestách mnohému, které člověk jinak nepotřebuje, jenže nikdy nevíme, kdy a jak se ocitneme v krizových situacích a pak je každá dovednost, co vede k přežití dobrá.
Škoda, že dnes už kluci čtou málo dobrodružné romány. Takový dobrodružný román, byl je a bude určitou učebnicí toho, jak si lidé poradili v přírodě, když neměli zapalovač, hodinky, vyhřívaná auta, péřové spacáky, ocelové nástroje atd. Jo kreativita je nutná k přežití a umět kombinovat nikdy neuškodí. Jak říkám, chce-li člověk někam dojí, musí spát v suchu a teple a to se dá zařídit téměř kdekoliv. Jen u toho myslet.
Hrdinové jsou na větru, pohodlní chlápci jako já, vždy, pokud to jde v závětří. Vždy, když jsem mohl sedět v suchu, odpočíval jsem v suchu a za větrem, když jsem si mohl lehnout, lehl jsem si. Nikdy mne nezajímaly božské výhledy, těch člověk za měsíc dva tři, vidí tolik, že rychle pochopí, že božských výhledů ještě bude, ale pocit sytosti, sucha a tepla je na takové cestě nade vše.
Nejen na cestě Děčín-Gibraltar, ale i v běžném životě. Inu, jsem vlastně líný, velmi konformní chlápek, co si rád dopřeje a má se dobře. Jo jo.
