Svátek má dnes Liliana. Inu i tohle jméno mám ve svém kalendáři. Jenže, byl jsem mladý, divoký a trvalo to krátce. Byla to něžná dívka s kladným poměrem k sexu.
Ten kladný poměr sexu je taková parafráze, kterou psali velitelé plavidel do osobního hodnocení členů posádek. A my jsme ten slovní obrat zlehka vylepšili s tím, že jsme říkávali: „Má kladný poměr k sexu.” Asi by se na nás soudruzi zlobili.
Kdysi jsem v jedné své hře, bylo to v „Náplast a převozník,” vložil do úst postavě jménem Jakub Kotýz slova, že nikdy nepotkal frigidní ženskou. Jo, tohle štěstí mne provázelo celý život. Nikdy jsem nepotkal frigidní ženskou se záporným poměrem k sexu.
Ano, potkal jsem takové, co si stěžovali na své sexuální poměry doma, zda tomu tak bylo netuším, pokud se mi líbily, ulehčil jsem jim od jejich trápení, pokud se mi nelíbily, nevoněly mi, tiše jsem se vzdálil. Nikdy mne nebavilo dávat najevo dámě, že je nehezká a otravná. Aspoň ne dlouho.
Tedy pokud se dlouhodobě a neodklonitelně tak chovala. Ale pokud jsem měl možnost se vzdálit, tak jsem se vzdálil. Ovšem, našly se i takové, co neunesly, že mi nevoní a některé se dost dlouho snažily mi otrávit život. Zhrzení lidé, tedy někteří, muži i ženy mají někdy zvyk se mstít.
Vlastně neunesou, že ten/ta koho si vybraly, nemá normálně zájem. Osobně pokud zjistím, že dáma nemá zájem, vzdálím se, co nejtišeji. Nemá zájem jednou, nijak nespoléhám na to, že bude mít zájem příště. Nesnažím se žádnou ukecat. Nevěřím, že se dá ukecat, tak, která je bez zájmu.
Možná se to někomu povede, možná, ale zřejmě se dá ukecat jen ta, co nezájem jen předstírá. Předstírá aby si zájemce otestovala a připoutala k sobě lanem pevný, nepřetržitelným. Jinak asi ne. Vždy mi bylo líto mých kamarádů, známých děvčat, kteří tiše a dlouhodobě nyli za někým, kdo se radoval s někým jiným a vychutnával si obdiv a lásku ještě těch nyjících, a jen málokdy o takových toužících mluvili hezky.
Ano ano, byl jsem v životě několikrát nešťastně zamilovaný, trápil jsem se, leč jsem vždy dal šanci nějaké jiné, aby mne z toho trápení vyvedla, dala mi najevo, že jsem pro někoho dobrý a nejsem zcela k ničemu. Jak se mi mnohdy pokoušely, některé naznačit.
Tak jsem se od té Liliany, do které jsem byl zamilovaný, leč ona mne docela právem opustila pro mé hloupé chování, čímž mi,(tehdy jsem to tak pochopitelně nevnímal,) prospěla, protože jsem si uvědomil, že něco se prostě ženou tolerovat nedá. Dal jsem si příště pozor.
Nabýváme zkušeností tím, že některé chyby, aniž tušíme, uděláme a okolí nás poučí, že je tomu jinak. Říká se tomu „korektivní zkušenost.” Ta má sílu změnit lidské chování. Rozhodně víc, než trest. I když mnozí lidé tu korektivní zkušenost vnímají, jako trest. Jenže ona to je jen informace. Informace, že jistý druh chování se jednoduše nevyplácí.
Jsou lidé, co na tuhle metodu nevěří, mají pocit, že potřebují nějaké extra uvědomění, leč většinou stačí jen trochu upravit chování a najednou člověk zjistí, že svět kolem něj ho vnímá jinak. Pravda, jsou lidé, kteří potřebují díky své zaslepenosti poněkud větší korektivní zkušenost a jsou lidé, kterým jejich pýcha nikdy nedovolí změnit chování.
Jsou trestáni svou pýchou, ale oni nikdy nepovolí, nikdy se nedají poučit a jsou pyšní na svou tvrdohlavost, ať to stojí, co to stojí. Naštěstí jsem takovou tvrdohlavostí netrpěl. Vytrvalost byla vždy moje silná stránka, ale být vytrvalý neznamená tvrdohlavý a nepoučitelný.
I když, tohle si lidé pletou a nevšimnou si, že sice díky své tvrdohlavosti, občas malého výsledku dosáhnou, leč unikají jim ty větší výsledky, protože ztrácí čas něčím, co je neefektivní. Jako bych slyšel. „Neefektivní, ale moje.” jasně, ať si to svoje užijí. Jo jo.
PS: Takovým zářný příkladem nepoučitelnosti, jsou lidé levicově zaměření, Takže i pro ně je ten blog. Dnes mají výročí toho, kdy nepoučitelní, tvrdohlaví převzali moc a čtyřicet dva let nebyli schopni pochopit, že jsou věci, které prostě nebudou fungovat nikdy. Tedy, některé nepoučila ani ta víc jak čtyřicetiletá zkušenost.
