Spravedlivá mzda je z kategorie snů, stejně jako spravedlivá láska

Přečetl jsem si slova jednoho z předních socanských politiků o spravedlivé mzdě, řádných daních a vůbec o zlepšení lidského života v Čechách a na Moravě.

Inu, socani jsou socani. Slibem nezarmoutíš, říkala moje babička. Přemýšlím o těch „spravedlivých mzdách, řádných daních.” Jak takové spravedlivé mzdy vypadají, stejně jako řádné daně.

Vede-li někdo tyhle řeči o spravedlnosti, pak vede pouze řeči, které jsou z kategorie snů. Podobně jako je z kategorie snů spravedlivá láska. Někdo mi nabídne práci a já mám možnost se dohodnout, že budu vydělávat víc než kolega, který dělá stejnou práci, pouze nepodává stejný výkon, nemá stejně tolik nápadů, jak tu práci zlepšit, zefektivnit. Takže je nedostane. Je to nespravedlivé? Je nespravedlivé, když jsou lidé, kteří si neumí vybrat partnera/ku, neumí unést odmítnutí, které hrozí každému, kdo se pokusí o kontakt s druhým člověkem za účelem seznámení?

Schopnost prodat, co nabízíme je výhodné pro ty nabízející. Schopnost unést odmítnutí,jak kupujícího, tak hledajícího, je výhodné chování pro oba. Unesu odmítnutí, hledám jiného člověka, který je ochoten koupit, nebo se seznámit. Mám své představy, ale musím je zřejmě upravit podle okolností. Upravíme tohle zákonem? Pokud má nějaký obchod nadměrně vysoké ceny, nejdu tam, pokud mi někdo hodlá platit nízkou mzdu, nepřijmu práci. Takhle se chovám.

Zažil jsem klienta, který si stěžoval, že platí vysoký nájem, proto chtěl na zaměstnavateli aby mu zvýšil mzdu. Žil v pocitu, že zaměstnavatel má nějakou povinnost brát v úvahu jeho životní situaci. Onen klient byl velmi překvapený tím, když jsem mu řekl, že žije nad poměry a pokud je ochotný platit takovou sumu, pak má jen co si vyjednal a nikdo nemá povinnost mu na bydlení nad jeho poměry doplácet.

Život není spravedlivý, tedy nejsou spravedlivé mzdy, spravedlivé ceny, stejně jak nejsou spravedlivé vztahy. Miluji-li víc, pak jsem ve slabší pozici a ten druhý mnohdy téhle situace využije. Je-li něčeho nedostatek, ceny vzrostou. Bez ohledu na státní regulaci. Je-li někde nadbytek žen, pak se cítí nespravedlivě muži. Ženy si mohou více vybírat, v opačném případě si vybírají muži. Žádný zákon to nezmění.

Jako člověk mohu usilovat o výhodnější pozici. Jak ve směru mezd, či vztahů, případně daní. Na to má každý právo, ale nemá nárok něčeho takového vždy dosáhnout. Jednoduše řečeno, ne vždy mne chce ta či ona, kterou jsem si vyhlédl, investoval do ní čas, úsilí, nebo třeba i peníze. Stejně tak nemám na spravedlivé zúročení svého talentu, investice do obchodu. Špatně se rozhodnu a nesu vždy důsledky svého rozhodnutí.

Mnohokrát jsem něco takového v životě zažil, nikdy mi nezbylo, než se vyrovnat se situací a hledat jinou cestu, jinou ženskou, jiný druh investování. Pochopitelně socané chtějí vzít spravedlnost do svých rukou a zařídit štěstí pro všechny. Tedy štěstí podle socanského zvyku. Výsledky jsme už jednou viděli. A začínají se opět objevovat.

Bral bych vládu, která se pokusí zajistit, že pokud mne někdo bezostyšně okrade, tak bude za zlodějnu potrestán, stejně tak, že pravidla platí pro všechny stejně. Ale nechci vládu, která bude usilovat o nějakou spravedlivou mzdu. Toužím místo takové vlády, mít kolem sebe lidi, kteří se umí postarat o sebe, umí v případě potřeby spolupracovat se sobě rovnými a v případě nutnosti spolupracovat na změně nepříznivého stavu.

Tací lidé jsou a kupodivu, dokáží společně změnit osud. Nikoliv tím, že někomu něco „spravedlivě” vezmou, a dají potřebným, ale něco společně vytvoří a podpoří ty, kteří jsou bezmocní, nebo méně, pro tu chvíli schopní. Dát těm potřebným šanci se něco ve společné práci naučit, ale nejen naučit, ale také být prospěšní. Uvěřit ve své schopnosti, nejen se litovat a bědovat nad nešťastným osudem.

Mnohokrát jsem viděl, jak se lidé, kterým se poskytla šance být prospěšní, narovnali, uvěřili v své schopnosti, uvěřili, že štěstí se neděje, ale dá se udělat. Zároveň, že k přesvědčení o svých schopnostech, je také potřebná míra pokory, rozvahy a vědomí si vlastních limitů. A že ne všechno mohu mít hned, i když je život krátký a jsou věci, které nikdy mít nemohu.

Například jen z toho důvodu, že nemám potřebné vlastnosti. Třeba ochotu být bezohledný k sobě samému, nebrat ohled na své zdraví, věnovat vydělávání peněz veškerou energii, protože si raději u stolu vykládám se svou láskou. Z mého hlediska být líný je hloupé a být příliš pracovitý, také hloupé. Obojí je destruktivní. Jo jo.

•