Sladké je žít
Vyskytly se drobné chyby, ale naštěstí se ukázalo, že samotné představení je kompaktní, má sílu. Krátké monology volně na sebe navazující, bylo něco, co mi asi vyšlo. Aspoň podle reakce diváků. To, že ty texty říkali amatéři, najednou dostalo takový přirozený civilní nádech. Vždy mne překvapí, jak jsou při zkoušce na zabití, ale diváci je přinutí ze sebe vydat maximum. I dnes tomu tak bylo.
V úterý 27.6. hrajeme zas. Už to nebude premiéra, repríza, ale těším se, až Tomáš Karger zase přečte úryvek z mého připravovaného románu: „Milostný román.” Je zvláštní poslouchat svůj text tak, jak si ho představuje a prožívá někdo jiný. Najednou se ukáže, co se dá s takovým textem udělat.
Tomáš ho přečetl dvěma způsoby. Na zkoušce tak víc rozverně, byly k té rozvernosti připomínky, tak ubral a při samotném čtení před diváky skutečně najednou ten příběh dostal tvar a fazonu. Jak už mívám ve zvyku, napadají mne na poslední chvíli věci, takže jsem dostal nápad, a druhý Tomáš, pro změnu Františ, člen České filharmonie, mi ho splnil. Tomáš Karger dočetl a Tomáš Františ na závěr na fagot zahrál „Michelle” od Beatles. Skvost.
Ta kavárna Liberál má kouzlo. Některé podniky z ničeho nic se prostě tak vyvedou. Pan Štorek je milovník umění, má jak profesionální soubory, tak amatérské v programu a je vidět, že si zakládá na dobrých věcech. Ale cením si jednoho: Nasazení mých herců, kteří vždy na začátku vypadají, že bez toho papíru neřeknou slovo, ale poměrně brzy na ochotníky zvládli kompletně nové představení, nové podmínky. Jistě, profesionálové by ladili asi více, měli na sebe jiné nároky. Jenže my si chceme zahrát.
Mám na sebe i druhé v tomhle směru asi velké nároky. Pravda, když už zjistím, že dál se nejde posunout v té chvíli, smířím se s omezením, které mi stýká jak míra prostředků, tak míra talentu. Talent ve starověku znamenal určitou váhovou jednotku stříbra, nebo zlata. Tedy krásně ono slovo vystihuje, že nemám dost ani peněz ani nadání, abych mohl konkurovat na trhu. Možná je tohle štěstí.
Samotná představení jsou dobrá, ale ten tvořivý proces je mnohem zajímavější. Už jen proto, že se pracuje s těmi výrazovými prostředky. Občas marně přemýšlím, proč jsem došel k tomu či onomu nápadu, který, když se ho nebojím uplatnit, pak najednou vypadá, jako že tam patří odjakživa a jinak by tomu tak v tu chvíli ani nemohlo být.
Lidé kolem mě mají také nápady, ale vždy znovu a znovu se přesvědčuji, že pokud chci mít něco podle svého pocitu, představy, nemohu jejich nápady přijmout, ať jsou sebelepší. Mnohdy mne udiví, co všechno vymyslí, ale nakonec zvítězí mé „sobecké pojetí” tvaru, který chci mít. Dostanu strach, že se ten text rozmělní do něčeho beztvarého, co nemá ani chuť ani vůni.
Vlastně se dostávám do stavu, kde už pak není nic jiného, než právě ten můj tvar, moje výpověď, mé vidění světa a chci, aby ji ti lidé, co jsou ochotni se mnou spolupracovat, uskutečnili. As z toho důvodu dělám autorské divadlo, píši si své texty, kterými chci sdělit svou zkušenost s lidmi, vztahy a chápáním vlastního osudu.
Člověk se nemůže oddělit od sebe sama. Tohle si uvědomuji vždy ve skupinách, kde příběh těch druhých je i můj příběh, protože nikdo nemůžeme vystoupit ze sebe sama a být oddělený od těch druhých, ale zároveň nesmíme být zavřeni do jejich chápaní světa jako takového. V tom mne ten lidský život zajímá. Ono propojení a zároveň oddělení, kde oboje vyžaduje maximální úsilí o rovnováhu, aby nakonec občas měl pocit lehkosti vážky poletující na vodami.
Možná, že tohle je ono, o co se pokoušejí zenoví mistři. Uchopit ten přítomný okamžik, nechat ho ztvárnit a zároveň odplynout do příštího přítomného okamžiku. Je v něm radost z toho co, se děje, smutek z toho, co odplývá, hněv ze ztráty a uspokojení z dosažení, tohle všechno v jednom a zároveň jasně ohraničené, kdy se vše prolíná a přitom rozděluje.
Uvědomuji si, že ve hrách, které jsem napsal a nevystupoval v nich, nebyl jsem v nich přímo angažován na jevišti, jsem byl mnohem víc oddělený, mohl jsem sledovat zvenčí, tady jsem byl přímo v ději, nemohl jsem vidět celek, hůře se sleduje reakce diváků.
Závěrečná debata byla skvostná. Sice jsem musel vydržet nesouhlas některých diváků, kteří dost promítali do postavy Terezy z románu sami sebe, ale bavil jsem se. Nakonec ji ukončil nechtěně Tomáš Karger, když upozornil na to, co je v textu psáno a nikoliv, co si lidé myslí, že je psáno. Upozornil diváky, kteří pochybovali o motivech Terezy, vymýšleli její motivy a najednou on jen přečetl, co říká, chce a, jak už jsem psal včera, bylo ticho.
Lidé na sebe v řeči prozradí víc, než by mnohdy chtěli. A pokud umí jeden poslouchat, zná ty lidi, dá si do kontextu jejich osudy, pak se dozví, i co se dozvědět neměl. Ale tohle je úděl terapeutů. Slyší, co není vždy pro jejich uši. Ale nebudu tady vyzrazovat, co všechno jsem slyšel. A u koho. Nakonec, nemusí čtenáři vědět všechno.
Má láska vstala časně z rána, šla se podívat na svatojánky do Prokopského údolí. Probudil jsem se, ona nikde, myslel jsem, že si ji vzal čert. Nevzal. Vrátila se. Takže je v tuhle chvíli půl sedmé, probrali jsme včerejšek, systém práce a život jde dál. Snědl jsem prozaicky několik chlebů ve vajíčku, kousek koláče, co upekla mezi debatou k mému včerejšímu svátku, vypiji černý čaj a půjdu se natáhnout. Dalo by se říci s Michalem Prokopem. ...už ráno začal večírek. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Z šéfa zahraničního výboru ministrem pro vědu? TOP 09 vybírá ministra
TOP 09 pokračuje v hledání ministra pro vědu, výzkum a inovace. Předsednictvo strany se má zabývat...
Vláda má jednat o pomoci ovocnářům, jimž způsobily mrazy milionové škody
Vláda má v úterý jednat o pomoci ovocnářům, kterým zničily úrodu jarní mrazy. Program na řešení...
Soud rozhodne o kastracích pro změnu pohlaví, Piráti s tím v koalici neuspěli
Ústavní soud oznámí, zda operace zůstane podmínkou pro úřední změnu pohlaví. Česko je jedna z...
PRACOVNÍK PÉČE O VOZY - HRADEC KRÁLOVÉ (brigáda) (A12422)
AURES Holdings a.s.
Královéhradecký kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x