Po okreskách České republiky
Měl jsem sice sebou tábornické vybavení, ale usoudil jsem, že
jsem se v životě naspal na holé zemi dost a dost, to samé ve stanu,
tedy by nezaškodil nějaký luxus. Ten jsme si dopřáli ve Vlašimi v
pensionu Sylvie.
Abych nezahálel, začal jsem kreslit v rámci tréninku předsíň. Moc
mi to zpočátku nešlo, pak jsem trochu pochopil, jak je to s úhly a
skoro mi vyšla trojrozměrná kresba na dvojrozměrném
papíru. Povzbuzen úspěchem, jsem se dal do kreslení židle. A byla
půlnoc. I židli jsem nakreslil. Sice ne za pomoci pravé hemisféry,
ale nakreslil.
Ráno bylo krásné, přesně jak v písni Waldemara Matušky:
„Ráno
Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý, v zátoce slunce dávno
zahnalo chlad…. Sice nám chyběla zátoka, ale slunce bylo dost
a dost, takže jsme se stavili v parku vlašimského zámku, kde byly
nádherné stromy. Duby, jaké jsem předtím neviděl. Vlašimský zámecký
je nádherný.
Chvíli poseděli, pak vyrazili. Uvědomil jsem si, že jsem nikdy
nebyl v Pelhřimově. Zastavili jsme i tam. Krása Pelhřimovského
centra mne zaskočila. Nečekal jsem, co uvidím.
Pelhřimov je krásné město, leč dáma v cukrárně na náměstí
byla sice ochotná, leč otravná se stížnostmi na svou profesi. Prý
je brigádnice a má takové potíže. Její drnčivý hlas vyhnal mou lásku z
cukrárny ven. Já dopil kafe a šel také. Litoval jsem, že jsem doma
zapomněl svůj plynový vařič. Mohl jsem si udělat lepší a vyhnout
se drnčení. Možná by dáma mohla kandidovat do parlamentu. Tam by
drnčivost a schopnost si stěžovat komukoliv využila lépe než v
sobotu dopoledne v cukrárně.
Před Kamenicí nad Lipou jsme odbočili opět do prérie a mířili
na Strmilov. Z toho kraje pochází jedna z mých manželek, tedy jsem
ukázal své lásce, kde jsem nějaký čas v dobách svého mládí žil,
pracoval a se svou první ženou se seznámil. Po krásných, prázdných
silničkách jsme jeli směr Dačice. Inu, jít pěšky, jako jsem tam
šel před dvaceti lety a jet autem, je rozdíl. Co mi trvalo tehdy
ze Strmilova, do Dačic půl dne, přejeli jsme za půl hodiny.
Vlastně, na co jsem míval kdysi týdny, najednou jsme zvládli
pohodlně za necelý den. Z Dačic do Slavonic, kde mne vyděsilo
množství turistů, šli jsme se podívat na jedno místo, kam kdysi
ráda chodila má láska, navštívili její dávné známé a jeli
domu. Hezký výlet. Zjistil jsem, že jsem stále alergický na značné
množství památek v jednom, či dvou dnech, a víc jsem už vidět
nechtěl. Ale ta mozaika na kostele Božího těla ve Slavonicích je nádherná
Jak jsem byl zvyklý cestovat pomalu, mít čas, co vidím
strávit, neb, většinou jsem navštěvoval památky jen ty, na které
jsem narazil, což nebylo každý den a pohled na kopce, lesy, vodu
mne neomrzí. Takže už jsem viděl toho dost, projel se místy, kde
jsem kdysi žil, nostalgii uspokojil a nákup v Lidlu na závěr byl
romantický tak akorát. Měli jsme řízky, koukal jsem na Spartu,
tedy zase remíza. No, nevím, nevím. Ale jinak výlet byl
akorát.
Stejně obdivuji lidi, kteří dokáží v jednom týdnu zcestovat
půl Evropy, zkouknout, co je zajímavého, nafotit tisíce fotek,
mít pocit, jak si užili. Viděl jsem tři náměstí za dva dny, jeden
park, pár kostelů a stačilo. Zas někdy příště. Ale cestování po
těch okreskách je opravdu Boží. Jo jo.
…má dívka závodník, dá na plyn nohu dlouhou, jedu smyk málem jsem nebožtík…
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král
Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x