Občas radost, občas mírné potíže

Měl jsem v poslední době napilno. Podstoupil jsem účast na kursu kreslení pravou hemisférou a dodělával úpravy na scénáři k filmu.

Kurs byl obsazený ženami od 14 do 60 let. Čtrnáctiletá byla jedna, zbytek byly dámy mezi 45 a 60. Pak já a ještě jeden muž. Oba po šedesátce. Inu, touha po vzdělávání v krásnu a umění kvete v každém věku.

Dámy byly celkem mlčenlivé, až na jednu. Největší perla z její strany byla ta: „Muži vůbec nerozumí ženám!” Neodolal jsem abych nepoznamenal, že je asi málo mužů, kteří ještě touží po tom jí rozumět. Skoro se neurazila. Jinak kurs mne bavil. Naučil jsem se základy kreslení, co jsem nakreslil, se skoro podobalo. Pár drobných chybiček se vloudilo, ale opakování je matkou moudrosti a mistrovství. 

Autoportrét.

Jo, musím dát pozor abych nedělal reklamu. Posledně jsem dal na iDnes informaci o knize a její ceně a už šel blog do soukromých blogů. Na svém webu mohu pochopitelně prozradit, kde jsem byl a za kolik a kdo ho vedl. 

Musel jsem také přes víkend dokončit terapeutické scény pro scénář filmu „Zranitelní” k čemuž jsem se minulý týden uvázal. Ale docela mi práce šla od ruky, něco jsem díky tomu vydělal. Za peníze se o bzvlášť dobře píše a navíc má ješitnost má své hody. Nebudu se tvářit, že mne nepotěšilo, že si na mě někdo vzpomněl a měl zájem o mou práci.

Doufám, že školní mládež, pro kterou je film určen mou práci ocení. Snad. Měl jsem požadavek, čeho by se scény měly týkat, zapojil jsem fantazii a dialogy mi šly skoro samy. Většinou si vybavím nějaké scény, vypustím hrubá slova a dialog je na světě.

Byl bych rád, aby ten film byl pokud možno pravdivý, ukázal realitu a určitý druh řešení.  A měla ta práce smysl. Myslím, že umění má svůj smysl, ale takové ty polodokumenty, sice hrané by měly poskyt ovat faktické informace, nikoliv mýty.

Je bezva, když má práce smysl a ještě ji někdo zaplatí. Pak nepotřebuji žádnou další motivaci. Víc než motivace jsou smysl a peníze. Velké cíle a velké plány mě nikdy nějak nebraly. Vzletná slova a ušlechtilé záměry nechávám jiným. Ti se zaradují, když se jim podaří vyslovit perlu, o které se bude mluvit ještě za sto let. Jako u Churchilla.

Jak jsem si tak přes víkend kreslil, uvědomil jsem si, že mne nebaví takové to dokonalé zpodobnění. Že se spokojím s těmi náčrty, náčrty, co mají trochu duši. Stejně podobně mám tohle svých písemných příspěvků. Ze slohu bych asi dostal maximálně trojku. Tedy dobře. A dobře ja k známo je docela slušný výsledek.

Tonda dnes dorazil s malířským stojanem, co mi udělal. Krásný, ještě neomalovaný, co mu zřejmě dlouho nev ydrží. Neb jsem ho musel okamžitě vyzkoušet.

Jak už jsem řekl, Byl jsem v o víkendu na kursu kreslení pravou hemisférou. Naučil jsem se techniku kreslení, co ze mne pochopiteně nedělá mistra, ale už se cítím lépe, když umím nakreslit, co potřebuji, aby se tomu kreslenému podobalo. Hlavně jsem pochopil princip. Kreslil jsem si tam dost věcí, díky tomu, že jsem nestál dokonalost, ale o to pochopit jak na to.

Navíc, opravdu má ten způsob kreslení zvláštní účinky na mou psychiku. Kreslím, mysl se vyprazdňuje a prázdná mysl je otevřená. Pochopitelně do prázdné nádoby se dá nalít dobrý nápoj, či nechutný   nápoj, záleží na tom, kdo co ale mysli i prázdné nádoby lije.

Kurs sám o sobě byl zajímavý, měl jsem představu, co mne čeká díky tomu, že jsem si opatřil literaturu, hlavně zakladatelku disciplíny, Betty Edwards. Ale přeci jen, lepší je zažít přímo výuku. Literatura, videa jsou dobré pro další rozvoj.

Tak jsem zažil samé krásné věci. Zítra mne čeká další krásná záležitost: „Implantáty.“ Do mých stařeckých dásní zasadí zubař několik implantátů, abych mohl lépe kousat. Tedy časem, až se vhojí. Bude veselo. Inu, život občas skrývá mírné obtíže. Jo jo.