Na modré z nebe

Kdysi jsem dostal od své nejstarší dcery, krabičku s nápisem: „Na modré z nebe.” Budu ji muset vyhrabat a podívat se, co v ní mám ještě uloženo.

Říkal jsem si tehdy, že si do ní budu ukládat sliby lidí, kteří slíbí modré z nebe. Slíbit modré z nebe, je celkem snadné, zadarmo a slibem nezarmoutíš. Zdá se, že ji budu muset půjčit svým vrstevníkům, kteří se nechali zasypat sliby „velkého” Andreje, co slíbil všechno všem, ale jak se zdá v rámci té krabičky. Vypadá, že je krabička prázdná. Modré z nebe nikde. 

Už se těším, až si zažádám o důchod a budu si platit sociální a zdravotní pojištění. Jako důchodce. Protože bez toho mne nikdo neošetří. Jo, daným slibem opravdu nezarmoutíš, ale nesplněným zklameš občas natolik, že už jen naivka věří, že ti zase někdo hodil klacek pod nohy, abys nemohl svůj slib o tom, že bude líp, splnit.

Osobně jsem nebral sliby Andreje vážně. Ovládám totiž čtyři základní početní úkony, jako je sčítání, odčítání, násobení a dělení, takže si umím docela spočítat, že slíbit všechno všem, je stejné jako když mi někdo slíbí už ono výše zmíněné modré z nebe. Nesplnitelné!!!

No nic, počkáme, jak se bude situace vyvíjet a kolik procent volebních preferencí Andrejovi tímto rozhodnutím přibude. Doufám, že aspoň deset, aby si důchodci a rodiče mohli užít toho blaha, kterým nás na parta zahrnuje. Nepochybně i pod tímhle blogem se dozvím od některých důchodců a rodičů, jak skvěle se jim žije, když konečně Andrej udělal ten pořádek, přidal důchodcům, dal studentům a důchodcům skoro zadarmo cestování železnicí. Atd.

Jasně, to nebyl rozpočet jeho vlády, ale té předchozí. Takže Andrej byl zase nehorázně oklamán. Neřekli mu, že nejsou peníze. Díky tomu se ten chod státní firmy, lehce zadrhnul. Jistě mu jeho příznivci z řad důchodců a rodičů uvěří a trestající ruka voličů dopadne na ty, co zavinili tuhle situaci v předchozí vládě. Jinak tomu ani snad nemůže být.

Jo, bolševické zářné zítřky. Jak snadno a lehce se skupina určitého druhu lidí, dá zmást a uvěří, že čtyři základní početní úkony neplatí, že když vezmeme jedněm a dáme druhým budou bohatí všichni, a ono to pořád nějak nevychází. Ať slibuje, kdo slibuje.

Prohlížel jsem si na FB fotografie měst z dob bolševických, byla pod nimi douška, jestli uhádneme o které město se jedná. Úplně jsem se otřásl, když jsem ty fotografie viděl. Škoda, že na ně nemám autorské právo, dal bych je sem.  Po skoro čtyřiceti letech bolševického hospodaření, to vypadalo jak ruská, nebo německá města těsně po druhé světové válce. 

Ale asi budeme muset znovu projít tím ožebračováním těch schopných díky těm naivním, co pořád se ještě nenaučili počítat, nepochopili, že stát žádné své peníze nemá. Má jen ty, co vezme těm schopným a proplýtvá je na věci, které nikoho neobohatí a jen jsou to vyhozené peníze lidí, kteří by je utratili za své sny.

Podle bolševika, člověk žádné své sny mít zřejmě nesmí, musí plnit představy o štěstí těch, co nikdy neuměli domyslet, kam vede onen kolektivní sen o zářných zítřcích, co nikdy nakonec nenastanou, nastane jen devastace.

„Ora et labora.” Říká sv. Benedikt. Když se člověk modlí a zároveň pracuje, zjistí jednu zajímavou věc. Modlitba mu umožní odpoutání od světských věcí, dodá mu klid na duši a práce mu připomene, že bez vlastní dřiny, není zajištění těmi světskými věcmi. A nejsou-li, tak se nedostaví ani ten klid na duši.

Nikdo to za něj neudělá, aby mohl třeba v klidu snít a modlit se za splnění svých snů. Obojí si musí zařídit sám Pokud podlehne představě, že někdo na této zemi se postará o splnění jeho snů, pak rychle a snadno, ale bolestně vystřízliví.

Nelze platit do nekonečna daně, plnit různé kolektivistické sny, a být přesvědčován, že je to pro jeho blaho a zároveň být přesvědčován, že se musí o své štěstí postarat sám a to i v době, kdy tak moc nemůže. Kdo na tohle nalítne, má jen co si vybral, s ním občas bohužel i ti, co si něco takového ani náhodou nevybrali. Jo jo.

Ti všichni, co se o nich zpívá v těchto  písničkách, věděli jedno. Nikdo to za ně neodšlape a neudělá. 

...když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál, muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval, Lví srdce měli muži, co stvořili nám zem...